Vzduch v lounge pražského letiště byl prosycený vůní drahé kávy a lehkým šumem hovorů byznysmenů. Měl jsem v sobě pár piv, zdravé sebevědomí a plný močový měchýř. Když jsem otevřel těžké dveře pánských toalet, čekal jsem cokoli, ale ne tohle.
Přímo u umyvadel, pod ostrým světlem zrcadel, stála ona. Pohledná, zralá bruneta, kolem pětatřiceti. Dokonale padnoucí kostýmek, lodičky, rtěnka v ruce. Ani se neotočila. Vstoupil jsem do jejího zorného pole v zrcadle, zachytil její pohled a na sekundu se usmál. Žádný šok, žádná omluva. Jen mírně pozvedla obočí.
Zamířil jsem k mušlím za rohem. Slyšel jsem její tiché, decentní odkašlání. Uvědomění. Věděla, že je na pánských, ale její ego nebo spěch jí nedovolily prostě utéct. Ta situace byla absurdní, tabuizovaná – a právě proto extrémně vzrušující. Když jsem stál u mušle, tep se mi zrychlil. Rychlý dotek, pár pohybů. Risk toho, že mě uvidí, nebo že kdokoli vejde, posunul hladinu adrenalinu na maximum.
Zapnul jsem si kalhoty a vyšel zpět k umyvadlům. Většina chlapů by sklopila oči, rychle si umyla ruce a zmizela. Přijmi situaci a otoč ji ve svůj prospěch, blesklo mi hlavou
Stoupl jsem si k umyvadlu hned vedle ní. Pustil jsem vodu a podíval se na ni skrz zrcadlo.
„Tuhle značku mýdla na dámských nemají, co?“ nahodil jsem s naprosto klidným, polohlasným tónem a lehkým úšklebkem.
Na vteřinu ztuhla, pak se jí kolem očí objevily jemné vrásky pobavení. „Nebylo tam volné zrcadlo,“ odpověděla tónem ženy, která je zvyklá dostat to, co chce. Hlas měla hlubší, sebevědomý.
„Odvaha se mi líbí,“ otočil jsem se k ní tělem, čímž jsem narušil její osobní prostor, ale bez agrese – s absolutním klidem. „Ale za vstup na pánské území se platí clo.“
Zasmála se, ale necouvla. Kdyby chtěla, odejde. Místo toho se otočila čelem ke mně a opřela se bokem o mramorovou desku umyvadla. „A co je to za clo?“
Místo odpovědi jsem udělal krok blíž. Napětí v té malé místnosti se dalo krájet. Alkohol odboural zábrany nám oběma. Vztáhl jsem ruku a palcem jí jemně přejel po spodním rtu, kde měla čerstvě nanesenou rtěnku. Trochu jsem ji rozmazal.
Zatajila dech. Její oči ztmavly. Strach z přistižení a sociální tabu zafungovaly jako afrodiziakum.
„Takhle je to lepší,“ šeptl jsem.
Nenechal jsem prostor pro pochybnosti nebo logiku. Chytil jsem ji pevně za pas a přitáhl si ji k sobě. Hned při prvním polibku bylo jasné, že je stoprocentně ve hře. Žádné stydlivé oťukávání – divoká, hladová reakce ženy, která byla touhle hrou naprosto pohlcená.
Vysadil jsem ji na širokou, chladnou desku umyvadla. Lodičky jí sjely z nohou a s tichým klapnutím dopadly na dlažbu. Její ruce mi okamžitě sjely k opasku. Všechno se dělo v absolutním rychlo-posuvu, poháněné touhou stihnout to dřív, než cvakne klika.
Ona sama si vykasala sukni, já rozepnul kalhoty. Když jsem do ní vjel, tiše vyhekla a zabořila mi nehty do ramen, aby utlumila zvuk. Rytmus byl rychlý, tvrdý, synchronizovaný s tlukotem našich srdcí. Zrcadlo za ní se začalo mlžit mým dechem. Každé klapnutí dveří na chodbě venku nás nutilo zrychlit.
Byl to čistý, zvířecí sex bez zbytečných řečí, postavený na dominanci, podřízení se okamžiku a sdíleném tajemství.
Skončili jsme během pár minut, oba na pokraji sil. Rychlý, intenzivní orgasmus, který z nás obou setřásl veškerý letištní stres.
Sklouzla z umyvadla, rychle si upravila sukni a zkontrolovala se v zrcadle. Rtěnku už neřešila. Podívala se na mě, v očích měla směs absolutního uspokojení a lehkého pobavení z toho, co se právě stalo.
„Můj let boarduje“ řekla, obula si lodičky a naposledy mi rukou přejela po hrudi.
„Šťastnou cestu,“ usmál jsem se.
Otevřela dveře a zmizela v davu na terminálu. Když jsem o minutu později odcházel já, po brunetě nebylo ani stopy. Jen na zrcadle zůstala lehká šmouha a ve vzduchu vůně jejího parfému. Perfektní zářez, perfektní timing.
