Včera večer jsem se vydal na hřbitov. Asi nostalgie, něco, co jsem už dlouhou dobu neudělal a udělat měl. Barokní šumavský kostel se tyčí uprostřed hrobů, uprostřed dokonaných osudů. Je majestátným strážcem těch, kteří odešli. Zimní slunce bude brzy zapadat a já se dívám na náhrobky. Některé jsou z nového kamene, některé ohlodal zub času a obtočené přikrývkou z břečťanu se vrací zpět. Dívám se…

Příjemný den přeji všem, jak jsem již sděloval u minulých blogů, než jsem si dal chvilku pauzu a moudří lidé zde mi mezitím s tvorbou značně zahejbali, pochopil jsem, že kvalitní psychologie, byť s bravurou, nebo vtipem podávaná není ten pravý šálek kávy pro všechny místní amatéry, čemuž rozumím jen částečně, neboť nejsem toliko chytrý jako ti nejvyšší z nás. Stejně tak je mi jasné, že se…

aneb jedno repete. Vzpomínám, jak jsme si jako kluci povídali, jak jsme masturbovali na seníku u starýho Bauera, jak jsme kuli pikle, jak jsme holkám koukali pod sukně na tuzexový spoďáry a sháněli tenkrát obtížně dostupný porňáky. Jak jsme se hádali a udobřovali. Jak jsme se styděli, když někdo z nás dostal přes hubu a byl tak nejslabším článkem řetězu onoho pevného, nezničitelného klučičího…