Neuposlechl jsem a usoudil, ze bych se neměl tak lehce vzdát. Někdo musel vědět kam se poděla. Pátral jsem několik dni ale bezvýsledně. Všichni spolecni známí buď nevěděli kde Lucie je anebo říct nechtěli. "Co chceš dělat" řekla mi Monika. "Hledat ji po celém světě?…

Jednoho dne odešla, ale tentokrat už se nevrátila. Následoval den, další den a zase další. I když už bylo jasne, ze se nevrátí, čekal jsem, protože byla jediným lékem proti stesku. Za jediné její slovo, za jediný dotek bych dal deset let života. Kde je Lucie, ten…

Sedím sám v pokoji, kde se snad upil Dylan Thomas nebo trávil opilé noci Thomas Wolf, kde se zrodilo tolik umění, lásky a zahynulo tolik nadějí. Všechno ma jen takovou cenu, jakou jim kdo dá. Dopsal jsem a poslouchám jestli neuslyším její kroky. Nevrací se. Nemám…

Nevěděl jsem proč souhlasím s odjezdem, ani proč mě ta představa odpuzovala. Bylo mi jasne, ze zůstat donekonečna by dříve nebo později pokrylo všechny barvy prachem nudy, ale přál jsem si něco jiného. Něco z mé vůle, místo slepého následovaní bludicky, která měřila…

Cesty se kříží, rozcházejí. Houstiny kolem dokola zní nočním hmyzem. Touhou po životě, jako mé srdce, které není nic vic než jeden z těch nočních tvorů volajících do tmy. Zda se mi, jako by řeka času kolem mě nesla bytosti plnicí mne chvíli kouzlem své přítomnosti …

" Hledáme své sny" řekla mi jednou. Nebe bylo modré, vzduch vonel eukalypty kdyz jsme vyšli do noci, mořské pobřeží kmitalo tisíci zářivých očí a my bloudili žádostivě, vzrusene sloupovim stromů začarované zahrady jako pralesem, kde se všechno dere vzhůru, protože…

Dívám se na ni jak si před zrcadlem soustředěné procesava vlasy. Její tvář se zrcadlí v okně, za kterým svítí mrakodrapy. Tyhle čtyři holé stěny ve mně vzbuzují pocit jistoty, klidu. Tady je se mnou sama, tisíce kilometru od světa, ve kterém se vyzná. Rusalka v lýkové…

Vrátila se před západem slunce, usmívala se a v ruce držela několik vadnoucích kvítků. "Jeli jsme motorkou až daleko podél pobřeží a pak jsme slezli po skalách k moři - to byly tak strmé skály ale neboj se, vzali jsme si acid a to člověk nějak instinktivne ví, kam má…

Lezim na trávníku pod hvězdami a hledím na tropicka souhvezdi. Vzpomínám na slova básnicky, kterou jsem kdysi napsal o své první lásce. Jsem sám, ona je sama a naše polibky se setkávají na zrcadle nebes. Bylo mi sedmnáct let. V čem jsem se změnil? Naučily mne všechny…

Stála už půl hodiny před zrcadlem. Protahovala si tenkým štětečkem linku kolem oči. "Přijde pro mne ten - v té vyšívané košili". "Alan?" "Ne. Ve vyšívané košili." "Marek?" "Marek." Dokončila oči a soustředěně si kartacovala dlouhé, hnědé vlasy. Věnovala jim vždycky…