Tak jako ve většině manželství, je i v mém po dvaceti letech marnost mluvit o sexuálním napětí. Ženu mám milou, krásnou, ale spíš než sexuální objekt, jsem jen její levnější verze přímotopu do ložnice a ona mé otravné stínítko před televizí. Můj život se tak točí kolem…

Ráno se vracíme domů z opuštěné chaty uprostřed lesa. Koruny stromů propouštějí paprsky až k nám a hrůzostrašné místo tak naštěstí mění svou tvář k nepoznání. Máme v sobě znovu zapálenou jiskru, zároveň však zážitek, který nás možná další noci nenechá spát. Odjíždíme…

S Robertem jsme jako každý páteční večer popíjeli a vegetili na bytě. Oslava konce týdne a příchodu víkendu byla stále stejná, každý z nás vypil tři pivka, snědlo se trochu brambůrek a do toho se mastil playstation. Defakto se opožděně zapíjely i mé dvacáté narozeniny…

Vytahuji klíče z kabelky a vší silou je házím po svém muži. Ten egoista stojí u dveří bytu a všemožně se snaží uklidnit řádící ženskou. Přesvědčuje mě, abych zůstala, ale mé rozhodnutí už nezmění nic, ani miliontý planý slib. Planý slib muže, kterého jsem dlouhé roky…

Dorazil jsem na místo určení. Nikdy jsem to ještě neudělal, ruce se mi třesou z nervozity a zároveň vzrušením. Dívám se okolo sebe a hledám ženu v červených šatech, alespoň tak to bylo s Marií domluvené. Už je šero, světla ulice rozžhavily svá vlákna a má nervozita…