2 důkazy mé nešikovnosti

To jsem se takhle byla jednou projít a chytla mě bouřka. Déšť mi ani za mák nevadil, naopak, sundala jsem boty a cupitala mezi kapkami deště. Lidé na mě koukali jak na blázna, jak se usmívám celá zmáčená a s štráduju si to potoky dešťové vody ulicí...
Úsměv mě přešel ve chvíli, kdy jsem si to jak dlouhá, tak hlavně široká natáhla vprostřed křižovatky na přechodu pro plavce. Na památku mám rozbité koleno a uvědomění si, že v létě nikdy nemám nožky jak princezna.

Nu a protože galerie o rozbitém koleni neprošla schvalovacím procesem, přidávám ještě dalších pár fotek o tom, jak jsem si roztrhla silonky.
A jak když jsem to zjistila, nedalo mi to a začala jsem si hrát.
A než mohlo dojít na uplné nemravnosti, foťák se začal červenat a zahlásil, že u došla šťáva. Nu což, nemužu čekat, až bude zase moct. Takže explicitnosti třeba někdy příště, až bude chuť.

P.S. Jeslti to tak půjde dál, budu se muset jako chudá věčná studentka porozhlédnout po nějakém sponzorovi na doplňování punčochového parku.