Slova na strunách

Pro lepší kontinuitu si laskavě připomeňte předchozí galerii "Spánek".

Poté, co si Evelyn81 schrupla v odpoledním sluníčku, přišel čas na trochu poezie. Koho lepšího zvolit, než proklatého proklatce, 'zlé, nenávistné, surové, stále opilé stvoření, lhář, zbabělec, pokrytec plný temné a rafinované zloby'.

A k tomu kontrast zlatavé pokožky, rozvalující se po posteli, vyhřívané popoledním žárem, ve sváteční den:

'To se nám v jasném létě vyplní:
i slunce, které bude jásat se mnou,
tvá vzácná krása, pod kraječkou jemnou
v hedvábí skrytá, prudce oslní.

Pod blankytem jak pod vysokým stanem,
jenž v dlouhých záhybech se bude chvět,
pobledlí touhou, jaké nezná svět,
vzrušeně, šťastně toužit nepřestanem.

A večer sladký vzduch si bude hrát
v tvých voláncích a hvězdné oči z výše
tak vlídně a tak laskavě a tiše
nas nás se budou usmívat.'