Shibari (VI)

Zdravím tě Marku, vstaň - řekla Madam poté, co jsem na uvítanou poklekl a políbil jí ruku - dnes jsem se rozhodla, že tě tak trochu ukřižuju - oznámila mi svým charismatickým hlasem.
Po takovýchto prohlášeních jsem vždycky malinko v šoku a vůbec nevím, co si o tom mám myslet.
- Copak? Nějak jsi nám oněměl - usmála se, když viděla, jak jsem zalapal po dechu.
- No, má Paní - řekl jsem nejistě - tu a tam někteří nešťastníci ukřižování nerozdýchali...
- Neboj - povzbudila mě - to přežiješ. Hřeby dneska zatloukat nebudeme - nahodila lišácký výraz tváře - Zato se proletiš.
No tak to je celá ona - pomyslel jsem si - tajuplná dáma, ze které mi někdy běhá mráz po zádech; no, vlastně vždycky.
Ale popravdě - tuhle hru miluju.
- Tak co? - Zeptala se - Půjdeš se nachystat?
- Ano má Královno - odpověděl jsem a odkráčel do sprchy. Další otázky byly totiž zbytečné...