Mé myšlenky...

Pokaždé, když sem přidávám novou galerku, si představuji, co se asi děje na druhé straně… Kdo všechno to vidí, a co všechno u toho dělá. Je to pro mě vzrušující představa. Celá zvlhnu, když pomyslím, že zde stavím penisy třeba mým bývalým spolužákům a kamarádům. Současně nechci, aby mě tu někdo poznal, a z té hrozby pociťuji jistou tíseň na duši i v kalhotkách.
Proč se vlastně holky fotí nahaté?! Většinou proto, že na tom chtějí vydělat…někdy, aby potěšily svého přítele a někdy prostě jen tak…kvůli sobě.
Někde jsem četla, že mladí lidé pořizováním „hanbatých“ materiálů demonstrují svou dospělost. „Už nejsem holka, ale žena. Mám kozy, zadek a kundu! Čum, hele!“ To znamená, že je to vlastně projev rebelství. Dělat něco, „co se nemá“.
Myslím, že toto je i můj případ. Odborník na lidskou duši by mi asi vysvětlil, že mé dosavadní nezdary v hledání „toho pravého“, a stále marné hledání orgasmu při vaginálním pohlavním styku, chci jen přebít přepjatým exhibicionismem. Vytvářením amatérského erotického obsahu jen překrývám svou vnitřní nejistotu a prázdnotu. Zní to ponuře, ale onen psycholog by vlastně měl pravdu…
Vím, že až najdu svého prince na bílém koni s dlouhým mečem (v kalhotách), nebudu mít potřebu někde exhibovat a rozumovat o svém sexuálním životě. Místo toho s ním budu objevovat všechny své dosud skryté komnaty mé duše a nechám ho ponořit se do magických hlubin svého lůna…
Doufám, že toho pravého někdy najdu. Chci milovat, chci být milována…Do doby, než se tak stane, můžete - byť jen na fotkách - objevovat mé kundí hlubiny vy všichni.
Omlouvám se za dnešní filozofování, ale budu ráda, když mi sdělíte svůj názor…Těším se!