Tak jsem se zase vycajchnoval. Je půl pátý ráno , já sedim v autě a do uší mi ve jménu hesla : "není lepší music club, než interiér vašeho vlastnîho auta"...
Že vám to něco připomíná.?

No jasný, je to téměř to samé jako před měsícem, jen ta hudba neni dneska Linkin park, ale Nedvědi a nejedu Košíře, Smíchov , Karlín a dál, ale spíš od lesa, Úvaly, Říčany, Horní Počernice. A ta nàvštëva byla jinà osoba, samozrrejmē.

Takže to je vlastně velký rozdíl, nicméně tato slečna, ano, v tomto případě spîš slečna, než dáma, byla .Mmm...!
No prostě zase se budu bát protestní nóty, sousedù, nebo pokárání uličního výboru za rušení nočního klidu, ale kdyź ona byla, task super . Prece sousedy o ten zážitek nepripravim. A mimo to, delá to dobře mé bezbřehé sebestrednosti a egu.

No a tak zase jsem návštěvu odvezl domü, a budu se nad sebou už muset zamyslet. S věkem nějak ustupují od zažitých postupů, které fungují celé věky.

A ti sousedi , ten sympaťák s tou péknou slečnou, co bydlí vedle, mė mi teď nevynadají, protože slečne, mezi tím, co já se vracím, tady venčí toho jejich obranáře.
Takhle pozdě v noci., brrr. I když, ono je spíš hodně brzy ráno, že jo.
Chlácholim se otřepanou , ale pravdivou frází o tom, že věk je jenom číslo a jdu spàt.

"..na dlani jednu z tvých řas.., do tmy se
koukám.. Hraju si písničky svý, co jsem ti
Dobrè ràno los amateros y amateras .