Vidíš se?

23.10.2017 18:21 dadaista

Brouzdáš si pavučinou internetu. Za ta léta, co jsi vyzkoušela všemožné stránky a seznamky, se tam přihlašuješ vlastně už jen z nudy. Takové ty chvíle, kdy nemáš co dělat, zabíjíš čas a sem tam se zasměješ těm zoufalým snahám tě klofnout. Denně mažeš tucty vzkazů, bez jakékoliv známky originality, kreativity,prostě jakéhokoliv nápadu, který by ti vnukl myšlenku Wow, to nemohu nechat bez odezvy. Co také můžeš odepisovat na vzkazy typu "Ahoj"? No, tak ahoj teda... Jdeme dál. "Máš se?". Jo sakra, mám se, kdybych se neměla, tak vlastně nežiji. Ještě lepší je "Máme se?". Promiň, nemáme a troufám si tvrdit, že ani mít nebudem. Určtě ne společně, kolektivizace majetku je jaksi přežitek a vlastně, ani se jako majetek necítím. "Co tě sem přivedlo?". Noo, nohy. Ty mě donesly k židli. Na tu se rozložil můj zadek. Ruka se dotkla myši a klávesnice. No a přímo na tenhle server internet, ale abych vysvětlovala jak to funguje prakticky se jaksi necítím. "Hledáš něco?". Moment...ehm...klíče, mobil, peněženka, hlava na krku...hele asi ne, žádnou ztrátu nepociťuji. Raději neodpovídat, ostatně odpovědi typu "Jen se rozhlížím", "Ani nevím proč tu jsem" apod. jsou ze stejného ranku. A pak to přišlo...

Tenhle vzkaz byl, jak to jen říct...Prostě jiný. Jasně, písmenka stejná, vlastně v dosti podobném duchu jako ostatní, ale...intuice? Šestý smysl? Něco tě nutí vzkaz rozkliknout. Nejen vzkaz. Kdo to napsal? Ukaž se mi, profil, info. Moc toho tady nemáš teda. Zvědavost srazila nudu na kolena. Po dlouhé době jsi odepsala. Tím vše začalo.

Začali jste si psát. O sobě. Jak vypadáte, co máte rádi, co ne. Vlastně úplně stejné nesmysly, které by psali i ti ostatní. Jenže, teď tě to baví. Co baVí. S každou zprávou zjišťuješ, jak je ti ten druhý blízký. Tak podobný. Jako by věděl, co chceš číst. Jako by jeho slova diktovala tvá mysl. Překvapuje tě to, máš pocit, že jsi konečně kápla na někoho, kdo je na stejné vlně. Konečně. A baví tě. Až je udivující, jakými hloupostmi tě dokáže rozesmát. Už nevysedáváš jen u pc. Stáhla sis apku do mobilu, kolegové se ti v práci smějí, že ti telefon přirostl k ruce a že se do něj culíš jak sluníčko. Je ti to fuk. Je ti totiž krásně.

Už se netěšíš jen na každé písmenko, které dostáváš. Hrajete hru. Jmenuje se Co pošleš ty, pošlu i já. Miluješ jeho obrázky. A máš neskutečnou radost, když se rozplývá nad tvými. Každý obrázek je jako polínko do pomyslného ohně, který jste společně rozpálili. A ten žár je větší a větší. Chceš, aby tě pohltit a tak přitvrdíš...

Z pohodlí postele se píše lépe. Kór když je příjemné šero a tělo netíží žádná zbytečná látka. Ani vaše písmenka a obrázky už nic netíží.Rozhodně ne cudnost a zábrany. Píšete si, co byste spolu dělali. Jak se dotýkáte, líbáte, milujete. Je to téměř skutečné. Tvá mysl je jeden velký ohňostroj, fantazie už dávno vládne vašim prstům a vy si hledíce na toho druhého a psajíce si, co právě děláte, usměrňujete své ohrmomné vzrušení do slastných vrcholů orgasmů. Každý veer se těšíš až ti pípne zpráva Jsem tu...Je to opojné. Je to vzrušující. Je to...prostě dokonalé.

Chceš víc. Vše funguje. Chemie, vůně, jste jak puzzle, jako dílky co k sobě patří. A ty cítíš neskutečnou touhu zjistit, zda do sebe budete pasovat i v realitě. Víš, že budete. Vždyť se přeci znáte. Víte o sobě vše. Důvěřujete si. Jste tu jeden prodruhého. Přesně. Na co čekat? Proč to nezažívat naplno? Spolu? Navždy? Právě teď?....

...............................

Nechápeš to. Nerozumíš tomu. Zprávy utichaly a utichaly. Až utichly úplně. Přitom tu je. Vidíš jak je online. Píše někomu jinému? Zažívá TO VŠECHNO s někým novým? Beznaděj, bezmoc. Lítost. Pláč. Vycucaná jako bonbon. Vymačkaná jako citron. Ne...to není to správné přirovnání...aaa, už víš... Zneužitá, využitá, odhozená, když jsi přestala bavit. Ale proč? Vždyť to všechno bylo tak krásné...vše směřovalo jen k jednomu.... Tak proč to dopadlo takhle? Nejsem snad dost dobrá? Hezká? Zasloužím si to? Co jsem podělala? Úplně cítíš jak se tvá duše trhá na cáry. Bezmoc střídá vztek. Všicni jsou stejní. Pakáž. Jeden jako druhej. seru na ně...na všechny...

Na vzkazníku zas tucty nových zpráv... Jen to označuješ a rovnou mažeš. Proč to číst. Jsou to peci oni. Sráči ulhaní.....

----------------------------

Za všechny "normální" kluky "děkuji" těm "nenormálním", díky nimž mají holky v hlavě tyto myšlenky. A úplně stejně to platí i obráceně. Když už si s někým chcete JEN hrát, buďte fér a přiznejte to zkraje. Aby to druhá strana tak také mohla brát a zbytečně neplýtvala svými sny o společné budoucnosti. A nebo víte co? Kéž by vám do rána zchlupatěly záda a udělal se hrb. Děkujeme, odejděte. Nejlépe navždy.