Jeden Drink

Zase jsem trávil večer v baru. Sám, jenom se svými myšlenkami. Sedl jsem si k baru a u barmana si objednal pití. Dvojitou whisky, tři kostky ledu. Barman beze slova sáhl po lahvi whisky, která byla postavena hned za ním a připravil si skleničku s ledem, kterou postavil na barový pult. Otevřel lahev a nalil jí do sklenice. Zatím co jsem na pult vyndaval již zmíněnou krabičku cigaret a svůj malý zápisník, který jsem neustále nosil s sebou. Než jsem ho stačil vyndat z kapsy, ladným pohybem přisunul skleničku přede mě. Beze slov vzal skleničku, která ležela na barovém pultu kousek ode mne. Nejspíše od vína, jelikož jsem si všiml na dně sklenky ještě zbytku nějaké červené tekutiny. Navíc tomu odpovídal i tvar. Barman jí mlčky vzal a odnesl jí. Položil jí mezi další použité sklo a šel si sednout na malou židli na druhém konci barového pultu. Vzal do ruky nějakou starou knihu a začal číst. Nevšiml jsem si názvu, ani bych si nedovedl tipnout, jak stará ta kniha byla. Ale působila zajímavým dojmem. Něco mě na ní zaujalo.

Sklonil jsem zrak na skleničku přede mnou. Whisky měla krásnou zlatou barvu, byla to i má oblíbená značka. Zvedl jsem jí a přivoněl si. Měla nádhernou vůni, která se mísila s vůní dřeva. Vzal jsem sklenici do úst a napil se. Přivřel jsem oči a vnímal její charakteristickou chuť, která se mi rozlila a rozprostřela v ústech. To mírně nahořklé vzplanutí na mém jazyku. Ten zajímavý nádech kouře, jenž byl na jazyku cítit. Horko, které mne zachvátilo poté, co jsem polkl a rozprostřelo se po celém mém hrudníku. Byl to skvělý okamžik.

Položil jsem sklenici se zbytkem před sebe. Otřel si dlaní rty a z položené krabičky, která ležela na stole, vytáhl cigaretu. Třikrát jsem s ní klepl kolmo o pult a následně si jí vložil do úst. Ani nevím proč. Moc jsem to nevnímal, dělal jsem to spíše automaticky, bez nějakého určitého smyslu. Stal se z toho takový rituál. Cigaretu jsem držel v ústech a v kapse u saka jsem hledal sirky. Po pár vteřinách se mi je povedlo nahmatat a vytáhl jsem je z kapsy. Vyndal jsem jednu sirku. Škrtl a zapálil. Rychle jsem jí přiložil k cigaretě. Cítil jsem, jak se mi plíce plní kouřem. Jak těžknou. Jedním rychlým pohybem ruky jsem uhasil sirku. Druhou si vytáhl cigaretu z úst, a vydechl ten opar dýmu, jenž jsem držel na plicích.

Mezitím mi už barman, samozřejmě beze slova, podal skleněný popelník a šel zpátky na svoje místo, pokračoval ve čtení knihy. Odklepl jsem cigaretu a pokračoval v kouření. Párkrát jsem se ještě napil a vychutnával si chuť. Mezitím, než jsem stihl dopít, barman mi už přinesl další. Byl to sice nemluvný člověk, ale svojí práci vykonával dobře. Upřímně mi to ani nevadilo. Sám nejsem tím, kdo by rozmlouval celé hodiny a udržoval neustálou konverzaci. Rád jsem pozoroval dění kolem sebe. Užíval si klidu, ticha. Tiše přemýšlel. O ženách, hudbě, politice nebo například životě. Nejlépe někde v klidném baru, za zvuků jemné barové hudby. Nad sklenicí dobrého pití. Sám. Napil jsem se a zapálil si novou cigaretu. Všiml jsem si na protější zdi pověšeného plakátu. Stálo na něm:

,,True love exist."

,,Pravá láska existuje?" řekl jsem si v duchu.

Pravá láska. Nikdy jsem na tohle moc nebyl. Nevěřil jsem na lásku na první pohled ani snad na lásku do konce života. Vždy mi to přišlo jako naprosté zaslepení. Nošení růžových brýlí. Namlouvání si toho, že i z jediného pohledu se může stát opravdová, pravá láska. Láska, která nás bude provázet celý život. Čistá, bez lží a podvádění. Je to jako kdyby doktor na člověku poznal, jakou nemoc má, pouhým okem. Jediným pohlédnutím. Stejně tak je to nemožné, naivní. A když člověk narazí, spadne do té tvrdé reality. Je to daleko bolestivější než když má ty brýle sundané.

Jak jsem byl zahleděný na plakát a přemítal svými myšlenkami. Bylo to jako kdyby se okolo zastavil čas. Všechno se zpomalilo, utichlo. V doprovodu jemných barových tónů se Člověk se uzavře do vlastního světa myšlenek. Do světa, kde může volně rozmlouvat. Prožívat různé představy. Prožitky.

Najednou mě z toho všeho vyvedl smích, který se ozýval z druhé strany místnosti. Podíval jsem se tím směrem a všiml si, že u okna sedí velice kontrastní pár. Nevím, jak dlouho tam mohl sedět. Ale dle veselé nálady a počtu lahví vína, Tam nějakou dobu byli. Podle konverzace a smíchu bych řekl, že si užívali příjemnou atmosféru. Také o tom vypovídal spokojený výraz ve tváři obou lidí.

Žena, jenž seděla naproti muži. Nejspíše jí mohlo být něco okolo pětadvaceti. Byla opravdu hezká. Tmavě hnědé dlouhé vlasy, modré oči a hubená postava. kromě rudé rtěnky, kterou měla nanesenou na svých, typicky ženských, rtech. Nebyla ani moc nalíčená, spíše z ní vyzařovala taková přirozená ženská krása. Na sobě měla černé, upnuté šaty, které které končily kousek pod pasem a nechávaly odkryté štíhlé, pěkné nohy. Její vytříbené chování tomu dodávalo ten správný pocit elegance. Například když ladně vytáhla cigaretu z plechové krabičky, kterou měla položenou na stole. Ladnými pohyby vytáhla cigaretu, kterou si vložila mezi své rty a dalším pohybem sirek zapálila. Když se jí člověk zadíval do očí. Viděl v nich dravost, touhu. kdejaký muž by se za ní otáčel.

Člověk, co seděl naproti ní, byl starší muž. Řekl bych, že v pokročilém věku okolo padesáti let. Prošedivělý. Na obličeji měl velké, kulaté brýle a tvář tvořily vrásky a velký, tlustý nos. Nebyl to žádný sportovec, takže byl oválnější postavy. Byl očividně dosti bohatý, protože měl na ruce zlaté hodinky. Na sobě měl drahý oblek jedné význačné evropské značky. A dle vína, kterého si objednal. Očividně nešetřil.

Když se muž po pár sklenkách odpotácel na toaletu. Vzala žena rychle mobil a volala někomu, než se muž vrátil z toalety. Poté dělala jakoby nic. Nejspíše milenec. Namátkově jsem zaslechl slova jako zítra, moc se na tebe těším a užijeme si. Nepřekvapilo mě to.

Nějak jsem tomu přestával věnovat pozornost a otočil se k baru, napil se a vytáhl z krabičky další cigaretu. Zapálil jsem si a zhluboka se nadechl. Příjemný pocit nikotinu a dobré whisky. Mezitím jsem si ještě všiml, že pár hodlá platit. Volali na barmana, ať jim donese účet. Barman naprosto v klidu, s kamenným výrazem odložil knihu, vzal účet a zamířil k jejich stolu.

Došel k jejich stolu a položil jim na stůl účet. Muž se pousmál a s pár připomínkami o podniku, chování k zákazníkům a celkově baru, předal barmanovi peníze. Očividně barman nijak na připomínky nereagoval, pouze vzal peníze a odešel za bar čistit špinavé sklo.

Kniha tentokrát zůstala ladem.

Pár se zvedl a odcházel z baru. Cestou kolem mě, se žena jemně pousmála, její smích byl přirozený, krásný. Nijak jsem nereagoval. Akorát mi hlavou, když odcházeli ze dveří k výtahu, proběhlo:

,,Tak tohle je ta pravá láska? Tohle je to, co znamená milovat?"

Teď mi přišel ten plakát na protější zdi ještě více, paradoxní. Pousmál jsem se a dopil jsem zbytek whisky. Barman mi automaticky přinesl další. Jindy bych se už zvedl, zaplatil a odešel. Ale dnes ne. Seděl jsem zde dál. Něco mě tu drželo. Něco mě přinutilo zůstat. Možná to bylo díky hudbě, která se mi dostávala pod kůži. Díky tomu klidu a zajímavé atmosféře. Nevím.

Vzal jsem si tedy další skleničku a napil se. Rovnou si také zapálil cigaretu. Z toho sezení jsem měl strašně ztuhlé tělo. Došlo mi, že jsem si vlastně ještě pořádně neprohlédl bar. Vstal jsem z barové židle a sestoupil po pár schodech níž. Bar nebyl moc široký, spíše dlouhý. Jelikož byl umístěn kousek od centra Vídně. Navíc ve vysokém, moderním domě v nejvyšším patře. Byl odtamtud nádherný výhled na celé město. Vedle oken, skoro uprostřed místnosti, bylo umístěné piáno. Nádherné, černé barvy. Okolo byly rozestavěné černé sedačky s černými stoly. Interiér zdobily pop-artové plakáty, různé hudební cedulky a vše to bylo završené červeným osvětlením.

Bylo to opravdu zajímavé místo. Navíc teď, když tu bylo úplné prázdno. Jenom jemně znějící hudba, za sklem celé noční město jako na dlani. Život tady nahoře, jakoby ubíhal nějak jinak. Pomaleji, klidněji. Zvláštní pocit. Celé to bylo zvláštní. Jakoby to byla úplně jiná planeta. Jiný svět. Díval jsem se skrze okno ven na noční město. Venku začalo pršet. Blížila se bouře. V dáli byly vidět blesky. Připadal jsem si jako v bublině. Venku déšť, chaos, spěch. Ubíhající životy lidí. Nekonečný stereotyp. Ponurý, lidský život.

A já zde mlčky hleděl z okna a v ruce držel prvotřídní sklenku whisky. Položil jsem jí na piáno a znovu si vytáhl cigaretu. Vložil do úst a zapálil. Opřený o piáno jsem si užíval tu nádherně znějící symfonii zvuků. Na chvíli jsem zavřel oči. Vnímal jsem pouze kapky dopadající na sklo. Jak se něžně prolínají s hudbou. Nádherný pocit.

Po pár okamžicích jsem uslyšel bouchnutí dveří. Někdo vešel dovnitř. V tomto počasí mě to překvapilo. Neočekával bych tu nikoho v normální, krásný večer, natož v tento deštivý.
Stále jsem měl zavřené oči. Pak jsem to ucítil. Závan jemného, sladkého parfému, který se mihl kolem mě. Ta vůně. Nasál jsem jí do plic. Bylo to něco neuvěřitelného. Specifická, sladká vůně. Nedá se to popsat. Vryla se do plic, do hlavy. Člověka naprosto omámila.

Když jsem otevřel oči, stála vedle mě žena. Na krátko střižené vlasy rudé barvy, které byly od deště mokré. Na sobě měla černý kabát, kousek pod zadek. když si ho odkládala na sedačku, měla jenom bílý, pletený svetr a pod tím černé šaty. také pod zadek. Na nohách měla punčochy, které končily nad koleny. Pod nimi jsem si letmo všiml jejího tetování, které lemovalo její nohu. Byla to kresba lesní panny. Nádherné, elegantní tetování, které bylo jako ozdobou jejím krásným nohám.

Mlčky jsem se na ní díval. Vnímal její nádhernou vůni. Její pohyby, které byly podobné kočičím. Měla tu samou ladnost a v očích něco, co jsem ještě nedokázal přečíst. Ani o mě nezavadila pohledem. Pouze ze sebe svlékla mokrý a promočený kabát. Také se opřela o piáno. Koukala se z okna. Stejně tak jako já. Ale neprohodila jediné slovo. Jako bych neexistoval. Bylo to tajemné, vzrušující. Nebyla to žádná láska na první pohled, žádné osudové setkání. Bylo to něco jiného. Oba jsme mlčky koukali z okna a pozorovali svět tam venku. Společně, ale každý sám. Každý jinak. Jakýsi magický okamžik. Dva různé pohledy v jeden okamžik. Dva různé vesmíry.

Mezitím jí barman donesl drink, který si u baru objednala. Nepoděkovala, neřekla za celou dobu vůbec nic. Pouze se dívala z okna. Něco mě na ní fascinovalo. Byla jiná. Zvláštní. Ale to jsem se ten večer měl dozvědět sám....