Kaolínce. Promiň, že nemám čas

14.9.2022 09:58 H0dn3j

Škoda, že nemám tolik času a možností a nevyužiji tak konec léta tak, jak bývalo zvykem. Nepřijdu tě navštívit. Pamatuji, že jsme vždy měli ze začátku trochu trému a být před sebou nazí:- to nějakou dobu trvalo. Ale nakonec to přece vždy dopadlo tak, jak jsme chtěli. Že ano? Já jsem si našel pěkné místo, kde jsem chvilku seděl a v hlavě si promítal, co se bude dít. Tys mezitím zůstávala v klidu, jen občas si z nervozity nasadila pocit přítomnosti cizí osoby - což byl v konečném důsledku vždy můj sen. No na druhou stranu po chvilce mé nerozvážnosti, jsem se vždy rozhoupal. Svlékl se do naha a postupně se k tobě přibližoval. Ze začátku to bylo vždy stejné - první ruce, pak nohy, než mě to skutečně propadlo a já se do tebe ponořil celý. To pouto… sahal jsem na sebe a mazal po sobě to nejlepší, cos nabízela. Ach ten kaolín… představa, že mě pozoruje nějaká slečna anebo žena a dělá si dobře tak dlouho, než se nakonec přidá, byla vždy extrémně silná, až jsem si to někdy udělal i třikrát za jednu návštěvu. Chybí mi to. A stále to zůstává můj nesplněný sen. Nicméně, ti Kaolínko přeji, ať se teď hezky podmáčíš a plníš tím nejlepším. Šetři to. Já zase někdy přijdu,

s pozdravem
H0dn3j

User comments

Please log in to add a comment.