Sedm let

S důvěrou nezlomnou oddaně čekám
na ženu, co najednou zmizela někam,
kde za ní nemůžu bezhlavě běžet,
a tak mi nezbývá, než tady ležet
a snažit se pochopit zvuky co použila,
když před svým odchodem se mnou se loučila.
Snad možná slova z cizího jazyka,
kterými zlobivým něco se vytýká.
Proč jinak zůstal bych venku a sám,
kde teď tak zřetelně své místo mám?
Snad stále Tě cítím, nebo lže mi můj čich.
Ať tak či onak, vždyť byl by to hřích,
opustit pozici, kde držím hlídku,
jediné štěstí, že jsem na vodítku,
přivázán před krámkem k stojanu na kola
čekám až panička pískne či zavolá.
Třeba zas vezme mě na krátkou procházku
a já radost jí udělám vrtěním ocásku.
Čekám a věřím, že jednou si vzpomene,
že mě tu nechala, když ale ne,
já ve svém vrhu vždy pral jsem se zdatně,
tak snad ani v útulku nebude špatně.