Kyberšuk a realita

Jako dlouholetá fanynka science fiction problematiku umělé inteligence bedlivě vnímám a jako člověk formovaný v dětství povídkami Isaaca Asimova a fanynka transhumanistické sci-fi všemu pokroku pro dobro lidstva upřímně fandím. Ale pořád mě trochu štve, že se tu pletou pojmy a dojmy.

Umělá inteligence totiž v tom plnokrevném smyslu tohoto slova neexistuje a ještě dlouho nebude. Upřímně, jestli vůbec. Muselo by se totiž jednat o samostatně jednající, myslící a úkony provádějící systém, učící se a vyvíjející. Pozitronický mozek, mechanické tělo, tři zákony robotiky nebo šílené programy řídící vesmírné lodi, od toho všeho jsme ještě stále světelné roky daleko. Dnešní “umělá inteligence” je tak akorát sofistikovanější počítačový program, protože pro vstup pořád potřebuje data zadaná člověkem. Prompty, databáze, prostě informace. To ale neznamená, že nedokáže už teď nadělat paseku v nesprávných rukou. Vezměme si deep fake fotky a videa, kde prezidenti a diktátoři zpívají Imagine od Johna Lennona, Emma Watson má kozy jak vozy, obrázky generované těmito prográmky kde Star Wars vypadají jako od Karla Zemana nebo v pastelových barvách Wese Andersena. Už se objevují i první moderátorky vygenerované “umělou inteligencí”.

Skoro ihned se začalo spekulovat o tom, že “umělá inteligence” hodně zasáhne pornoprůmysl. Herečky z masa a kostí budou nahrazeny vygenerovanými bytostmi, které si nebudou stěžovat, nebudou mít stopku ani nároky na mzdu, produkce filmů bude rychlejší a levnější. Zrodí se elektronická Viagra pro honimíry celého světa. Jupí. Vzroste riziko falešných videí zachycující skutečné lidi v choulostivých situacích, do kterých se v realitě nikdy nedostali a nedostanou. A vůbec nemusí jít jenom o celebrity. Tipuju, že se tyhle věci budou moct dělat na zakázku, placené na darknetu bitcoiny. Navazování známostí v reálu možná zůstane jen pro ty nejodvážnější a nejchudší.

Chápu, že jede lidem fantazie na plné obrátky a je logické, že ty erotické mezi prvními. Už si představují kozaté robotky nebo atletické a dole snově vyvinuté roboty k pronájmu či nákupu, superhygienické kurvičky obojího pohlaví i mnohého genderu, sexy umělé macechy, které jim splní první poslední a dokážou namodelovat svou postavu podle vkusu zákazníka včetně barvy vlasů a očí. Vzhled stydlivé školačky, přísné dominy i bodré sousedky od vedle, která si už dlouho nezašukala, protože je její manžel skoro pořád na cestách a to víte, ženská má potřeby... Přátelé, tohle všechno sci-fi už zpracovala dávno a v mnoha podobách. Většinou byly ty podoby hodně cool a hodně depresivní. Od Dne zúčtování nemusíme být tak daleko, ale určitě nás nevypaří žádný počítačový program ani chromovaní vojáci, to spíš lidská malichernost, velikášství a zbabělost.

Ale dobrá, zapnu fantazii taky, však jsem takových příběhů už pár napsala. A bohužel, stejně jako autoři přede mnou, musím počítat s tím, že technologický pokrok se stane denní samozřejmostí jen bohatým, zbytek lidstva bude mít smůlu nebo si na to šetřit celý život. Nedokonalost masa se stane vzácností. Lidskost raritním zbožím, stejně jako výrobky lidskýma rukama stvořené. Naše zvědavost a chuť se učit strašně zbrzdí díky tomu, že obraz vytvoříme do pěti vteřin, píseň za půl minuty a literární dílo do deseti minut i s úpravami. Reklamy vygenerované “umělou inteligencí” nám budou bombardovat sítnice, protože lidské oko se stane úchvatným komerčním prostorem. A budeme mechanicky mrdat svými vysochanými upravenými těly stejně upravené protějšky, individuálně si řídit svou (ne)plodnost nebo se dokonce staneme diktátory vlastních těl, budeme si oddalovat stres, únavu a kupováním nových těl nebo orgánů prodlužovat život. Teda my ne, děti našich dětí. My už budeme spokojeně prdět do hlíny. A mezitím, někde v podzemí, pod vším tím blyštivým chromem a zářivými neony budou přežívat ti, kteří se vzhlíží ve starých časech, kdy se lidi potkávali naživo, zakládali rodiny, šukali s těly, která měli už od narození a věřili v lepší budoucnost. Dobré na tom je, že tu budoucnost máme v těchto okamžicích stále v rukou my. Snad máme čas si to tak úplně neposrat. Třeba se promrdáme k lepšímu, chytřejšímu a odvážnějšímu lidstvu, které se vydá ke hvězdám. Nebo se sebou lidstvo vyjebe definitivně samo. Do tý doby radši promrdejme tolik času, kolik se dá a nejlíp s někým živým.