Neděle bez kalhotek

Ráno začalo nevinně. Jen káva, volné tričko a... žádné kalhotky. Miluju ten pocit — když vím, že kdyby ses ke mně přiblížil a přitiskl se zezadu, cítil bys hned, že jsem připravená. Celý den jsem tě provokovala, ohýbala se víc než bylo třeba, hladila si stehna, když ses díval. A ty? Mlčel jsi. Ale oči tě prozradily.

A pak večer… Tvoje trpělivost praskla. Bez varování jsi mě ohnul přes kuchyňskou linku. Žádná něha, žádné otázky. Jen tvoje ruka na mém krku, druhá mezi stehny. Byl jsi tvrdý jako kámen, a já vlhká jako červencová bouřka. A když jsi do mě zajel… ne, tohle už nebyl sex. To bylo vlastnictví.

Dneska jsem tvoje špinavá čubka. A zítra ráno? Možná zase dám kalhotky. Ale jen možná. Zasouval jsi do mě tvrdě a hluboko, jakoby sis mě chtěl označit zevnitř. Každý příraz byl trest i odměna zároveň. Neměla jsem šanci popadnout dech, jen sténat proti chladné desce linky, která se mi lepila na prsa. Cítila jsem, jak se mi rozlévá teplo po celém těle. Můj klitoris tepající, bradavky tvrdé, kůže hladová po každém tvém doteku. A ty jsi to věděl. Viděl jsi, jak se mi chvějí kolena, jak si o tebe říkám každým pohybem boků.

Pak jsi mě popadl za vlasy a vytáhl mě nahoru. „Na kolena,“ zasyčel jsi mi do ucha. Šla jsem okamžitě. Poslušná. Vlhnoucí. Zbožňující to.

Tvůj tvrdý úd se dotkl mých rtů a já ho ochutnala jako něco posvátného. Držel jsi mě za čelist, díval ses mi do očí. Každý tah mých rtů byl hlubší, pomalejší, s úmyslem tě zničit slastí. Plival jsi mi do pusy, a já polkla s úsměvem. Nejsladší snídaně.

„To je ono… tak se mi to líbí. Nejsi na hraní. Jsi moje.“

A já jen přikývla, s ústy plnými tebe, s myslí rozplynutou ve vlnách chtíče.

Až to skončilo, klekla jsem si ti do klína jako oddaná fenka. Tělo bolavé, srdce bijící jak splašené. Vzdychal jsi do mých vlasů, že tohle bylo přesně to, co jsme oba potřebovali.

A já v duchu věděla: zítra ty kalhotky znovu nechám doma.