Slunce, vlny, pohoda

Nov 2, 2022 patrik1987

Jmenovala se Michaela. Byla krásná, přirozeně krásná - byl to ten typ ženy, které makeup uškodil - protože by každý hádal, že by to bez něj bylo horší. Měla krásné tmavé oči, tmavé vlasy, které ráda nosila do copu.

Bylo jí čerstvě 40. Od kamarádek dostala k narozkám pobyt v Chorvatsku. Kamarádky ale měly vytříbený smysl pro legraci, a proto to nebyl pobyt obyčejný. O tom ale později.
Michela neměla kamarádek moc, ale těch pár, které měla, byly skutečné kamarádky, které nezkazily žádnou legraci, a nejednou ji nejednou vytáhly z bryndy. Třeba tehdy, kdy se před svatbou se svým nastávajícím na jednu noc zcela ztratila. Ale to už je dávno, to byly úplně jiné životy.

Michaely kamarádky ji uspořádaly narozeninovou párty v Brně v klubu, který byl dvě patra pod zemí, jako každý správný Brněnský klub. Po první hoďce pořádné pařby zavolaly Míšu ke stolu, že pro ni něco mají. Všechny se hihňaly jako praštěné. Až na Lenku, ta se červenala až po uši a snažila se dělat, že tam není. Jana ji tedy chtěla říct přání k narozkám, ale v klubu bylo sotva slyšet slovo, i když vám někdo křičel do ucha. Šly teda z klubu ven, nechaly bez povšimnutí náznaky chlapů stojících ve frontě do klubu, a obstoupily jeden z kulatých stolků. Byla celkem studený duben, takže to chtěly mít rychle odbyté. Jana tedy opět začala, aspoň se snažila, protože se nemohly přestat smát tomu dárku. Nakonec se ale Janě povedlo mezi salvami smíchu říct:
"Míšo, my víme, jak ráda cestuješ, a jak máš ráda léto. Tady tedy od nás něco máš!"
A předala Míše bílou obálku, ozdobenou nálepkou andělíčka s lukem a šípem.
Míša se vrhla na trhání, až ji museli krotit, aby si dárek nepotrhala.
Uvnitř byl poukaz na pobyt u moře.

"Holky, děkuju! To je úžasný! Na letošek jsem myslela, že se ani nikam nedostanu." Ten rok se totiž šíleně zdražily dovolené. Vlastně se zdražilo všechno, ale dovolené hrozně moc. Míša pracovala jako telefonistka, a ač měla práci ráda, dovolená byla skoro každý rok s otazníkem, aspoň od té doby, co byla zase sama.

Pak se ale trochu zmateně podívala na holky, které se nepřestaly hihňat:
"Proč se ale pořád tak chechtáte? Je to jen fór?"
"Néé!", hnedka ujišťovala Lucka. "Je to fakt pravej zaplacenej pobyt u moře. Je to v karavanu, hned u pláže! Bude to úžasný, už jsem tam jednou byla!" Lucce Michaela věřila, protože Lucka byla soudkyně, a těm se dá věřit. Aspoň to Lucka pořád říkala, jaký musí mít morální kredit.
Míša si je tedy ještě jednou podezřívavě prohlédla, přičemž jí neušlo, že mají všechny do jedné zimou ztuhlé bradavky, pocitem poznala, že ona taky, a že tedy bude dobré jít zas zpátky. Ale ještě předtím se s holkama chtěla obejmout. Jednak byla vděčná za dárek, a jednak se s holkama objímala opravdu ráda - milovala dotek prsou na prsou. Popravdě, byla trochu bi. A teď, s dvěma sklenkami vína v sobě, s osmi páry bradavek trčících skrz trika i přes podprdy, ji moc lákalo využít příležitosti a nechat vklouznout svoje prsa mezi prsa holek. Hlavně Petřiny, která měla prsa také velká, ale ještě pevnější, a objímání s Petrou měly už nacvičené tak, že do sebe zapadly jak pucle. Petra si dávno všimla, jak to Míšu rajcuje, a i když byla stoprocentně na kluky, Míše to vždycky ráda dopřála. A kór, když má teď narozeniny.

Když byla všechna objetí dokončená a Míšiny bradavky se postavily ještě víc než předtím, vzpomněla si, že měla udělat selfie, aby si ty krásné trčící obrysy zvěčnila. Ale už nechtěla holky trápit, a tak si slibila, že se ještě ven dostanou.

Večer potom už probíhal narozeninově - tancovaly, daly si drink, hrály divadlo na mladíky o deset let mladší, a pak u stolu vyměňovaly poznatky, kterou kdo balil. Míchaela se těchto závodů moc neúčastnila, protože ji balil skoro každý. Zábavy bylo tolik, že na obálku skoro zapomněla. Kolem dvanácté už bylo ale všeho dost, a vydaly se každá domů. Na selfie už nedošlo.

Po víkendu se potkala s Janou a Lenkou. Obě totiž pracovaly ve stejné firmě, Jana jako auditorka a Lenka jako... něco s webem. Ale vždy trvala na tom, že není programátorka. Šly spolu na oběd, a tam se Jana zeptala:
"Tak co, už se balíš k moři?"
V Míše hrklo. Vzpomněla si na párty, na ztuhlé bradavky a na promarněnou selfie, na kluky, chlápky a muže, kteří ji chtěli, ale vůbec si nebyla jistá, jestli neztratila tu obálku. Snad zůstala v kapse saka?
Řekla tedy: "Jasně, už mám tři kufry až po zip!"
"A máš tam i plavky?" vyzvídala Jana. Lenka se zase začínala červenat a koukat bokem.
"No jasně," zalkala Míša, a cítila, že z toho trochu vlhne. Její tělo ji neustále připravovalo nějaké podivné reakce. Buď neco s bradavkami, nebo něco v kalhotkách. Vlhla, když se těšila, když měla strach, když něco nešlo. Ale aspoň se tak pořád nečervenala jako Lenka.
"Tak to ještě budeš ty kufry muset trochu přebrat," zubila se Jana, a Lenka už byla zas červená až po uši, a koukala se po lidech okolo v kantýně, jestli někdo neuhádl, co se jí honí hlavou.
"Nóó... jasně, tři kufry je moc," odtušila Míša, ale něco jí nehrálo. Pak už ale musely zpátky k práci, tak se zvedly, odnesly tácy a rozloučily se.

Michaela šla rovnou ke svému saku. Od té doby, co jsou všechny podniky nekuřácké, může jít ve stejném saku na párty a pak do práce. Úžasný zákon, za který velebila vládu, která to rozhodla, ať už to byla kterákoliv. Sáhla do náprsní kapsy, a obrovsky se jí ulevilo. Obálka tam byla. Znovu vyndala obsah. Ani tentokrát jí na něm nepřišlo nic tak vtipného: Poukaz, pobyt u moře, kemp, karavan, datum od do, jak holky říkaly. A QR kód. Tak snad ten QR kód je nějak vtipný?

Vytáhla mobil z druhé kapsy saka, chvíli hledala tu správnou ikonku, a pak namířila kameru na kód. Píp! Vyskočil web Kempu. Překvapivě v Češtině, ale koneckonců, je to Chorvatsko. Zase stejné informace: Datum, turistický kemp, karavan, tentokrát dokonce s fotkou. Ale zdá se jí to? Zamžourala na displej. Vedle karavanu pololežel pár na lehátkách... neviděla na to moc dobře. Možná by si už ten prasklý displej měla nechat vyměnit. Poslala si tedy odkaz na email a šla ke svému stolu. Přihlásila se do systému a nedočkavě klikala na Outlook, kterému neřekl nikdo jinak než Utlouk. Klikala asi moc, protože systém zatuhnul, a pak se ozval kytarový akord a okénko, že "aplikace havarovala", a jestli to má být předáno na IT oddělení. Jasně... ty s tím tak něco udělají... jako vždycky. Stejně ale klikla na "Ano, předat". Ať aspoň ten systém ví, s jakým křápem tu musí dělat. Uklidnila se a klikla na Utlouk znovu. Když konečně naskočilo okno s maily, klikla na odkaz na kemp. Každé otevření webu trvalo snad čtvrt minuty. V takových chvílích obvykle zkoukne zprávy na mobilu, ale tentokrát netrpělivě očima hypnotizovala monitor.

Když se stránka načetla, Jana zůstala jak přikovaná: Na fotce vedle karavanu byl mladý pár na lehátkách, nazí jak mimina, nic neskryto, chlap klobásu do půlky stehen, žena vedle něj s tmavými bradavkami trčícimi vzhůru, jako kdyby je zrovna potřeli ledovou kostkou, zrovna jako to měly holky na té narozeninové párty. Vedle nich naproti stál o něco starší pár, muž se smál, až se zakláněl, a penis mu trčel mírně dopředu; žena byla mateřský typ se vším všudy, prsy až po pupík, ale plné a krásné, s velikými dvorci, lákající položit si na jeden prs hlavu a do druhého se zabalit. Za párem byla jakási cesta podél moře a po ní šlo dalších několik lidí, všichni nazí, pochopitelně všichni krásní a s úsměvy. Pod tím vším nápis "NATURISTICKÝ KEMP". Aha! Takže ne turistický! Zatracený popraskaný displej. Naturistický, neboli nudistický!

Ten pojem znala od Lucky, která o nudismu básnila od její první návštěvy před sedmi lety. Od té doby se jezdila nahodit každé léto. Lucka měla pěkná dlouhá plná houpavá prsa, kterým sama říkala vemena nebo někdy cecky, a Míše se jednou svěřila, že ji neuvěřitelně baví je lidem ukazovat při nejroztodivnějších činnostech: Jezdí po kempu na kole a prsa jí hopsají na hrbolech; v předklonu stírá ve společných sprchách vodu a houpe vemeny ze strany na stranu; chodí rychle po cestách a mává prsy kolem pasu; skáče z hráze do vody a při tom vyhopsne prsama do výšky; leze po čtyřech po pláži a staví hrady, po kterých přejíždí prsama; sprchuje se na pláži a dlachmá si prsa nahoru dolu; postává u mola ve vodě a nechává prsa plavat kolem sebe. A čím více lidí se na ni u toho dívá, tím je radši; nechává je ale v dojmu, že si toho nevšimla. Miluje pokoutné pohledy i zírající upřené civění. Prý to ale není pro vzrušení, ale pro umění. To určitě, myslela si Michaela.

Pro Michaelu tohle vůbec nebylo. Ač se jí její tělo líbilo a vidělo ho už hodně mužů i žen, myšlenka, že by se někde svlékla a všem okolo ukázala, co má, se jí příčila. Nesmáli by se? Co když bude mít pupínek na zádech? A co ti muži okolo? To tam jako budou chodit s erekcemi a ona tam bude jak kachna na odstřel? A co když se bude potřebovat podrbat v rozkroku? Ale co omladina? To tam má chodit jako čtyřicetiletá žena, a nechat se porovnávat s dvacetiletými? Ne, je to blbost. Ne, ne, nepojede. To ať se holky nezlobí, ale tohle musí zarazit.
Pak si vzpomněla, že Lucka ale bývala mnohem stydlivější než ona. Z puritánské křesťanské rodiny, a měla problém se i svléknout s holkama ve sprše po badmintonu. Možná kvůli těm dlouhým prsům. Jak taková holka mohla najednou propadnout nudistickým kempům?
Michaela dál koukala na stránky kempu, na fotky šťastných naháčů, jak se opalují, skáčou do moře, tancují, předklánějí u minigolfu… všude směsice těl všech věků, tvarů a pohlaví. Pořád si nedovedla sebe v tomto spektáklu představit.

"Tak jsem tady!", ozvalo se najednou Michele za zády. Ten hlas neznala. Zpanikařila, a okamžitě zvlhla. To bude průšvih. Porno v práci! Minimálně z toho budou klepy. Po paměti nahmatala klávesovou zkratku, která všechna okna schová. Používá ji tak často, že ani neví, které klávesy to jsou. Nejspíš jablíčko + Alt + Shift + Control + H, nebo tak něco. Trvalo dost dlouho, než se to od protřelejších kolegyň naučila.

Otočila se, aby se podívala, kdo že ji to načapal s tolika ptáky a kozami na monitoru. Byl to pěkný muž, asi lehce pod čtyřicet, učesaný, nahrubo oholený. Měl nápadně široká ramena, která jeho postavu zeštíhlovala. Měl na sobě pěknou tmavomodrou košili a světlé kalhoty. Instinktivně ji hlavou přeběhla myšlenka, že by si ho možná i dala, a na okamžik sjela pohledem k jeho poklopci. Pak se ale ovládla a zvažovala: Viděl tu stránku? Dívala se mu do očí, za jeho brýlemi, které měly přesně ten styl, který měla ráda a říkala mu "manažerský" - bez obrouček, nižší hranatější skla. Seděly k němu skvěle. Dívala se a snažila se z něj vyčíst, jestli to viděl. Aspoň že je to chlap, myslela si. Ženská by to okamžitě roznesla, ale chlap aspoň zkusí, jestli se mnou něco nebude. Ani ji nenapadlo, že by ji třeba nechtěl - byla zvyklá, že ji chce skoro každý muž.

"Ahoj! Můžem se na to tedy podívat?", řekl. Míša zkoprněla. Neříkal to ale výhružně, ani panovačně. Spíš jako by nedočkavě. Jako malé děcko, které se na něco těší.
"É-- na co?" snažila se získat čas Míša. Zároveň vzpomínala, na co se má s kým podívat, nebo proč my se tu měl najednou zjevit nějaký fešák a něco po ní chtít.
"No na ten vás počítač," odpověděl návštěvník se sebevědomou samozřejmostí.
"Jó. Aha. Áá... proč?" Michaela pořád ještě nevěděla, čím si to zasloužila, ale bylo jasné, že pokud se jí někdo teď bude vrtat v počítači, první, co uvidí, budou prsa všech forem, pinďoury všech délek a dlouštěk, vyholené klíny, ladné křivky reklamních zadků, a nad tím vším její jméno. Do háje! Ještě víc zvlhla a začaly jí tvrdnout bradavky. Naštěstí na rozdíl od párty měla pevnou podprsenku.

"Už asi měsíc mi posíláte, že vám padají aplikace." Ach muj bože, říkala si Michaela. Teď?! Teď přijdeš? Chlape? To sis fakt nemoh vybrat líp.
Michaele tedy docvaklo, že je to chlap z IT. Podvědomě zrevidovala svoje rozhodnutí, jestli by si ho dala. Nicméně i tak ho musí nějak zabavit. Usmála se na něj a začala si ho prohlížet, hledala něco, čím by začla úhybný hovor. Zároveň se jí zdálo, že nic neviděl. Má brýle, tak třeba od dveří na displej nedohlédne.

Potlačila nutkání to s ním řešit jako s většinou chlapů. Normálně by k němu přistoupila blíž, natočila by se trochu bokem, přivřela oči a tajemně se usmála do boku. Tenhle ale vypadal nějak nevinně. Žulil se tu na ní, ruce v kapsách, ale zvláštně - měl zastrčené jen dva prsty. Zbylými si bubnoval po slabinách. Hmm, bubnuje i těmi, co jsou v kapsách? Vždycky si představovala, co asi s muži dlouhými penisy dělají, když narazí rukou v kapse na svoje "maso". Zase malinko víc zvlhla. Jsem totální zvrhlice, pomyslela si. Ale co už.

"Joo, to mi padají. Aha, už chápu. Zrovna před chvílí jsem klikla, že chci něco předat na ajtý. Vy jdete z ajtý, že?"
"Přesně tak, madam."
Madam?! Co tím myslí? Kdo je u tebe madam, ty holomku! Muž byl mladší než ona, a nebo mladistvě aspoň vypadal. Ale ona jistě nebyla dost stará na to, aby ji někdo říkal madam. To ať si nechá pro babky z účtárny.

"Jsem Michaela," nadhodila.
"Já vím, madam. Mám to v tom požadavku."
Tak buď je trouba, nebo se jí s tím "madam" snaží popichovat. A jako trouba nevypadá. No dobře, chceš si hrát, tak uvidíme, jak to umíš. Pro zatím ale budu hrát jen pěšákama, pomyslela si Michaela.
"Můžete mi říkat Míšo," řekla, a usmyslela si, že pokud ještě jednou uslyší madam, odepíše ho.
"Dobře, Míšo," odpověděl. To je lepší.
Po chvilce dodal:
"Rád... Míšo."
Míše se zdálo, že hra začala. Měla ráda hry s muži, a tenhle se jí líbil. Zkontrolovala, jestli pořád bubnuje. Bubnoval. No, možná budu brzy bubnovat já. Teď ale něco s tím "požadavkem".

"Padají mi tu co chvíli programy. Je to dost napytel. Teda, pardon, chci říct..." začervenala se a po zmínce o pytli musela znovu pozorovat bubnování. Naprosto ji to přitahovalo.
"V pohodě, Míšo, je to na pytel. Někdy i na dva." Vau, hra se rozjíždí rychle. Panáček je tu sotva minutu, a už by chtěl trojku? Míšu hned napadlo, jestli by zvládla do trojky zlanařit Petru s těmi jejími ňadry, mezi které tak ráda zaplouvá svým prsem, pak druhým, kdykoliv to jde. Petru by chtěla nad sebou, její prsa nad hlavou, a borec by ji ládoval na pejsky, houpal Petře kozama, aby ji pěkně pleskaly po obličeji, a občas by přendal do ní. Chtěla si s ní vyměňovat štávičky. Při té představě se zachvěla.

"Koukal jsem, že nejvíc padá Utlouk." Míša vyprskla smíchy.
"Vy tomu taky tak říkáte?"
"Jasně. Je to trefný. Tak pojďme k počítači, já se podívám, jak jste tam nastavená, a kdyžtak si vás tam nastavim nějak jinak." A hele, už by si mě nějak stavěl. To zní dobře. Pořád tam je ale otevřené okno s desítkami nahotinek a naháčů. Bude si ji asi muset nastavit jindy.

"No, teď se to úplně nehodí, za minutu musím začít přijímat hovory." Podívala se na hodiny. Zrovna bylo 12:59, takže to mohla být pravda. I když jako seniorní supervizor žádné pevné časy stanovené neměla.
Ajťák se instinktivně také otočil na hodiny, které byly za ním, aby viděl, kam koukala. Michaela při té přiležitosti udělala půlkrok blíž k němu a pohled ji zase sjel na prsty bubnující na slabinách. Z tohoto úhlu se jí zdálo, že její teorie o prstech bubnujících i v kapse není úplně vedle: V pravé kapse to pulzovalo a vypadalo to na pěknou bouli. V tu chvíli se ale rychle otočil zpátky, a pravou ruku vytáhl z kapsy:

"Dobrá, přijdu ve dvě? Mimochodem, já jsem Olda." a podával ruku Michaele.
Michaela koukala stále ještě Oldovi směrem do klína, kde naštěstí teď byla ruka, takže to nebylo tak nápadné. Koukala na ruku, na jeho ukazováček a palec, který se ještě před chvílí nejspíš dotýkal žaludu jeho ztopořeného pyje. Aspoň Michaela si to myslela. I když kdo ví, teď s rukou venku ta boule tak přesvědčivá nebyla. Krucinál, Michaelo, ty jsi hrozná. Mysli chvíli.
"Míšo."
"Jo?" Míša se vzpamatovala a rychle mu podala ruku. Stiskla mu ji a představila si, jak drží jeho penis. A přemýšlela, jestli i on myslí na to stejné. Tenhle chlap se jí opravdu líbí, myslela si. Běžně až takhle moc neblázní, ale teď prostě nemůže myšlenky udržet a ani se nesoustředí, co vlastně říká.
"Tak jo!" Usmál se na ni. Měl krásný úsměv, a při něm se mu kolem koutků udělaly nádherné obloučky. To mívají lidé, co se hodně smějí, říkala si.

Uvolnil ruku, a Michaela ji nerada nechala vyklouznout. Dívala se dál na jeho úsměv.
"Tak za hodinu!" řekl a otočil se ke dveřím. Jeho porozepnutá košile zavlála. Michaela opět sjela pohledem dolů na jeho zadek. Pevný, vyboulený, sedící k jeho širokým ramenům. Zatoužila, aby ty kalhoty spadly na zem. Nestalo se. Dvěma kroky byl pryč a ona si oddychla. Konečně může trochu přemýšlet. První myšlenka byla, že během toho rozhovoru zvlhla. Tentokrát to ale nebyl strach ani stres, ale pravé vzrušení. Ten týpek ji vzrušil. I bradavky se vytrčily. Zkoukla se v zrcadle na stěně. Bylo to vidět i přes pevnou podprdu. Ale nezaznamenala, že by se jí tam Olda díval. Leda by to stihnul, zatímco ona skenovala jeho rozkrok.
Instinktivně si přičuchla ke svojí ruce, k místu, kde byl jeho ukazováček, jestli nevoní po penisu. Nic necítila. Tak kdo ví, jak to v té kapse bylo. To je teď jedno. Musí zkouknout ten kemp.
Než si sedla k počítači, přivřela dveře kanceláře a otočila svůj monitor do boku, jak jen to šlo. Zvětšila okno prohlížeče a opět prohlížela stránku kempu. Na jedné z fotek byla pláž, zátoka, v ní zezadu vyfocený chlápek na "pedlbórdu". Pádlo píchnuté do vody, mírně v předklonu. Svaly napnuté, pěkný pevný vyboulený zadek, široká ramena. Vypadá takhle nějak Olda? Michaelo! Prober se. Vidělas ho minutu, napomínala se. Ale nemohla si pomoct, opřela si bradu o ruku a zasnila se nad fotkou, kterou si zvětšila na celý monitor.
Dveře se otevřely a v nich stál opět Olda.
"Promiň, Míšo, že ruším, ..." Michaela se snažila co nejrychleji fotku dát pryč, kdyby Olda přišel k počítači. Nepovedlo se. Otočila se tedy s nefalšovaným úsměvem na Oldu.
"Za hodinu nemůžu, budu odvirovávat počítač šéfce z účtárny."
Michaela ztuhla. To ne! Šéfka z účtárny byla jediná ženská, které tam nebylo přes padesát. Naopak, byla to mladá baba, nedávno vyšlá z ekonomky, docela pěkná. Vlastně možná jediná z firmy, kterou by Michaela považovala za stejně pěknou, kdyby se nad tím takhle zamýšlela. Odvirovávat říkáš, kocoure. A jaké viry asi máme v našich firemních systémech s deseti antiviry?
"Jejda, ale mě to tu už skoro vůbec nejede. Nemohli byste to s šéfkou odložit na zítra?" Nebo na nikdy, pomyslela si.
"Oni jsou ale všechny účetní dneska na školení, tak má na to dnes volný kancl." řekl a ruce si dal do kapes. Jo takhle, pomyslela si Míša. Volný kancl, všichni pryč… to by ji určitě pěkně provětral USB port.

"Já to tady už mám ale fakt na..."
"Na pytel?" nadzdvihl Olda obočí a podíval se lišácky se skloněnou hlavou. Začal zas bubnovat. Potom se podíval někam do boku.
"Minimálně na jeden!" zasmála se Míša. Oldovi se objevily kolem pusy veliké obloučky a pomalu mrknul, jako by přemýšlel. Pořád se díval do boku. Nakonec se otočil zpátky na Míšu, zadíval se jí dlouze do očí, a pak protáhle odpověděl:
"Taak dobrá... zkusím to přeložit." Zase se podíval někam do boku, lehce se zasmál, otočil se ve dveřích a odešel.

Uff, to bylo zas těsné, říkala si Michaela. Šla ke dveřím, aby je zase přivřela. Když se vracela, zkoprněla hrůzou: Ode dveří bylo pohledem do zrcadla na stěně vidět přímo na její otočený monitor, jak se na něm přes celou výšku roztahuje nahatý svalnatý chlápek na pedlbórdu, tentokrát zepředu, široká ramena, štíhlý pas, krásná hruď, přikrčený, dlouhé péro vlající v pohybu záběru pádlem, krásný úsměv s obloučky a pronikavé modré oči.

"To... je... v píči.", ulevila si. Sedla si a ihned cítila, že tentokrát zvlhla tak, že je to na výměnu kalhotek, ne-li rovnou židle. Prsa se nalila vzrušením a bradavky ztvrdly tak, až triko škrabalo.

Přemýšlela: Tak teď už to je jasné. Olda hraje se mnou. A rozhodně nehraje pěšákama. Tuším, že ještě tenhle týden nasadím koně a budu muset hrát jako královna.

---------------------------
Konec 1. části.
Líbilo? Komentujte a dejte link do chatu.
Pokud bude odezva, bude ještě cca 7. částí.