Čmeláček a Frank

V první řadě bych chtěl poděkovat za veřejnou podporu některých lidí. Není lehké vyjít ze stínu a nebát se. Je milé vědět, že někdo mé blogy rád čte. Patří vám můj obdiv za vaši odvahu. Díky vám vím, že má smysl psát. Začnu psát jiným stylem a to takovým, aby to bylo po určitých strankách v pořádku. Nebojte se budu to stále já.

Padouši si mysleli, že se Franka zbavili, zkoušeli to na něj různými způsoby. Po dobrém, po zlém případně mu něco nabídnout. Moc dobře věděli, že mu popularita roste a to se jim nelíbilo. Ani léčky nepomohly, ani kontakty na vyšších místech. Přišel z ostrova na kterém byl raněný, zpět do města a chtěl, aby všichni věděli, že je zpět. Přišel na hřbitov na kterém viděl svůj hrob. Obmotal náhrobek provazem a druhý konec za oko na zadní části auta. Motor zabublal a Frank zařadil. Gumy zahvízdaly a náhrobek utrhl. Je zpět a silnější než kdy jindy. Je to sice bojovník samotář, ale také taktik.


Někdy není špatné najít bojovníky z jiných realit, či universů, kteří mají v podstatě stejný cíl. Padouši to také tak dělají. Frank věděl pravdu a dokázal jí odkrývat, to bylo trnem v oku pro některé. I kdyby se snažil mluvit nebo psát jiným stylem. Tak by to bylo stále špatně. Dejme tomu, že by popisoval čmeláčka, který vesele letí a usedne na pampelišku. Tam by se to padouchům nelíbilo. Začali by tvrdit, že Frank je prostě hrozný! Jak si mohl dovolit tohle popisovat? Vždyť ten čmeláček měl usednout na kopretinku a ne na pampelišku! Cítíte v tom kousek vtipu? Ano, ono to totiž je směsné a absurdní, některé ty reakce na Franka.


Frank se jen usmívá, někdy přímo směje. Ovšem existují i padouši, kteří proti němu bojují jinak. Bojí se mu dát najevo něco přímo a tak používají palečky dolů. To je asi to jediné co jim zbývá. Frank tu vždy bude, vždy bude čekat ve stínu a vyhlížet padouchy. Jako správný hrdina, který vždy říká pravdu. Frank vidí všechny ty doopravdy inteligentní a krásné ženy bez masek. Jak jsou sexy, jak jsou úžasné. Ty klenoty, o které Frank stojí.