Jak nejlépe poznávat své tělo?

S většinou lidí, kteří se na mne obrátí s tím, že je trápí nějaké intimní obtíže se vždy dostaneme do bodu, kdy si uvědomí, že nejsou ve vědomém kontaktu se svým vlastním tělem. Obzvláště co se sexuality týče. Nikdo nás to totiž neučil. Nikdo si s námi nesedl a neřekl: „Tvé tělo je moudré. Ví, co dělá. Je v pořádku, přesně takové, jaké je.“

Místo toho jsme se naučili tělo hodnotit, opravovat, kontrolovat, tlačit, přemáhat a nejhorším případě ničit nesprávným zacházením. A tak dnes mnoho lidí neví, jak své tělo poznávat – protože ho ve skutečnosti nikdy nedostali povolení milovat a respektovat, ctít jeho přirozené funkce a potřeby a s láskou je naplňovat.

Tantrická cesta nezačíná žádnou zázračnou technikou, která mávnutím kouzelného proutku vyřeší všechny problémy:)) Ne, Tantra není žádná ezo pohádka. Začíná zastavením a hlubokým uvolněním. Okamžikem, kdy se přestaneme snažit být někým jiným a poprvé se opravdu potkáme s tím, kým doopravdy bez nánosů své egoistické mysli jsme – v celé naší bytosti, ve svalech, v dechu, v pánvi, v břiše, v srdci. Poznávat své tělo neznamená ho analyzovat, soudit a hodnotit. Znamená to OPRAVDU být s ním....Možná poprvé v životě.

Naše úžasné tělo s námi mluví totiž neustále. Skrze napětí, únavu, chuť se hýbat, chuť se dotýkat, chuť se stáhnout. Hovoří k nám skrze slast i bolest. Jen jsme se odnaučili ho poslouchat, protože jsme byli vedeni k tomu, že tělo má poslouchat nás – ne my jeho. Tantra tento toxický a destruktivní přístup obrací. Říká nám: „Ztiš se. Zastav se a naslouchej. Tělo ví.“

Když se člověk začne svému tělu opravdu věnovat, často nepřichází vytoužená a očekávaná extáze jako první. Je to spíše naopak. Jako první přichází stud. Ostych. Nezvyk. Někdy smutek. Někdy vztek. A i to je v pořádku. Protože když si uvědomíme,jak špatně jsme se k sobě chovali nebo jak špatně jsme dovolili druhým, aby se k nám chovali, nemůžeme cítit nic jiného a je třeba sobě i druhým tuto nevědomost odpustit.

Bezpodmínečné přijetí znamená, že si nevybíráme, co je správné cítit. Dovolujeme všemu v nás, aby se ukázalo. Protože každá emoce v těle je stopa života, který jím kdy prošel. Poznávat své tělo je proces znovu-navázání vztahu. Jako když se po letech potkáte s někým, koho jste kdysi milovali, ale ztratili jste kontakt. Nevrhnete se na něj. Ale s údivem si sednete. Díváte se. Nasloucháte. Učíte se znovu jeho řeč. Přesně takový přístup si žádá i naše tělo.

Tantra učí vědomou sílu doteku bez cíle. Plynulého dechu bez kontroly. Pohybu bez výkonu. Učí nás, že tělo není nástroj k dosažení orgasmu, ale posvátný chrám naší duše, ve kterém se může orgasmická energie probudit přirozeně, když se cítí bezpečně. Když není tlačená. Když není hodnocená, manipulovaná, vydíraná a zneužívaná. Tělo miluje pomalost. Miluje pozornost. Miluje, když s ním mluvíme laskavě – i beze slov. Když ho hladíme ne proto, aby „něco bylo“, ale proto, že je a zaslouží si lásku.Když dovolíme slasti rozlít se bez toho, aby musela někam dojít. Tehdy se tělo začíná otevírat samo. A někdy velmi překvapivě.

Poznávat své tělo znamená také přijmout jeho biologii, neurologii, psychologii, emocionalitu a funkcionalitu, jeho slabost, citlivost i zranitelnost!! To, že se potí. Krvácí. Vzrušuje se. Ochabuje. Že má rytmy, cykly, dny plné energie i dny, kdy chce jen být v klidu. Tantra neodděluje spiritualitu od tělesnosti. Naopak – říká, že právě skrze tělo se duch stává živým.

Extáze není opakem všednosti. Je jejím prohloubením. Může přijít skrze dech. V chůzi. V obyčejném doteku ruky. Když jsme skutečně přítomní. Když nejsme někde jinde. Když si dovolíme cítit víc, než jsme byli zvyklí. A možná to nejdůležitější: poznávat své tělo znamená přestat s ním bojovat. Přestat ho opravovat. Přestat ho nutit být „lepší verzí“. Tantra šeptá: „Už teď jsi dost. Už teď jsi živý zázrak.“

Ve chvíli, kdy se tělo přestane bát, že bude zrazeno, začne se samo otevírat. A v tom otevření je něco nesmírně posvátného. Něco, co se nelze naučit z knih. Něco, co se děje jen tehdy, když je člověk k sobě pravdivý, něžný a trpělivý.

Naše tělo není problém, který je třeba vyřešit..je to chrám o který je třeba s láskou pečovat. A možná, jen možná, v okamžiku, kdy se ho dotkneme s touto kvalitou přítomnosti, si naše tělo konečně vydechne a řekne: „Děkuju. Už jsem myslelo, že se semnou nikdy nesetkáš.“

S láskou k našim nádherným tělům Mika ❤️🙏🕉️☯️