Začala jsem dělat masáže. Ne klasiku, ale jen nohy. Říká se tomu Thajská masáž nohou. Přišlo mi to jako fajn nápad na rozšíření služeb, které nabízím. Chtěla jsem se posunout o kousek dál, prožít si v práci chvíle, kdy se i já pomyslně zastavím. Zapálit svíčky, vybrat vhodné vonné oleje a samozřejmě i vhodnou muziku, která vše ještě umocní. Postupně jsem se na vše tak napojila, že mé tahy klouzaly v rytmu hudby a začalo se mi při nich „něco“ dít. Nebylo to hned, ale postupem času, jak jsem se v tazích rukou a dotecích zdokonalovala, cítila jsem určitou energii, která mezi mnou a klientkou proudila. Kolikrát mi bylo najednou horko, brněly mě ruce a lezl mráz po zádech, a klientky, u kterých se mi to stávalo, říkaly, že se propadaly kamsi…a že to nikdy nezažily. A tak jsem začala hledat informace, co se to děje.
Vím, že každý tvor a vše na téhle planetě vyzařuje určitou energií a že jsou lidé, kteří ji vnímají a umí s ní pracovat. A tak jsem našla skupinu lidí, kteří se tím zabývají. Absolvovala jsem tzv. ochutnávku. Na ten večer nikdy nezapomenu a vždycky, když to vyprávím, cítím se zvláštně rozechvěle. Sešlo se tam víc jak dvacet lidí různého věku, různých profesí. Utvořili jsme náhodné dvojice a tak jsem najednou seděla naproti ženě asi o deset let mladší, podobného vzhledu jako já. Co bylo ještě zajímavější, že jsme obě v posledním roce změnily práci, začaly dělat masáže a obě při nich prožívaly stejné pocity. Po pár minutách seznamování jsme zjistily, že máme i podobné osudy a to už mi začalo být prostě divný. Jenže to jsme ještě vůbec nevěděly, co nás čeká.
Lektoři nás prováděli večerem, vysvětlovali a nakonec i ukázali, jak vnímat člověka před sebou a jak mu energii předat. A samozřejmě následovala další část, kdy to zkusíme ve vytvořených dvojicích. Shodly jsme se, že nechceme ovlivnit nic vědomě a tak jsme se domluvily na tom, že obě zavřeme oči, abychom nevěděly, v jaké chvíli a jak si energii pošleme.
Stály jsme proti sobě dost blízko, abychom vnímaly svůj dech a domluvily se, že ona mi ji předá první. Poslouchala jsem příjemnou hudbu, která v místnosti hrála, byla jsem klidná a vnímala její dech. Cítila jsem, že jsme se napojily jedna na druhou, že dýcháme ve stejném rytmu…a pak…pak jsem ucítila ránu do hrudníku, jako by v tu chvíli místností projela tlaková vlna a udeřila přímo do mě.
Bylo to něco neskutečně silného, rozlévalo se mi to do celého těla a já začala padat. Uslyšela jsem jen…neboj, já tě chytím a pak jsem se ocitla na zemi. Mé tělo vibrovalo, jako by mnou ta vlna proletěla od hrudníku nahoru i dolů a ten neskutečný pocit neustával. Smála jsem se a najednou mi tekly slzy, brněly mi ruce i nohy a dýchala jsem z absolutního svého nitra tak, jak jsem to nikdy nezažila. Nevím, jak dlouho to trvalo, ale bylo to něco, co jsem nečekala a dokonale mě to na chvíli vyhodilo snad do jiné dimenze.
Samozřejmě si toho všimli asistenti, kterých bylo v místnosti několik a v dalších minutách s námi seděla žena a muž, kteří se nám až do konce večera věnovali. Uklidnili mě a po nějaké době chtěli, abychom si role vyměnily a já poslala energii jí. Nejdřív jsem nechtěla, ale bylo by ode mě nefér, kdybych to odmítla.
A tak jsme opět stály naproti sobě…hudba…dech…zavřené oči. Zvedla jsem ruku ke svému hrudníku a lehkým pohybem jí poslala sílu k srdci.
Nemusím asi už moc popisovat, co se stalo…ona se skácela ve stejné vibraci k zemi jako já. Bylo to neuvěřitelné, a kdybych to na vlastní oči a tělo nezažila, nikdy bych tomu nevěřila.
Ten večer jsme byly jediné dvě, kterým se to stalo.
Byla jsem vyčerpaná, rozechvělá a zmatená z toho, co jsem prožila. Pozvali nás na víkendový pobyt, kde se věnují meditacím, ezoterice, tantře apod. a kde se člověk může naučit s tím, co cítí pracovat. Přiznám se, že jsem neměla odvahu. Ten prožitek mi stačil, abych věděla, že v sobě „něco“ mám, co při správném nastavení dokážu předat a tak si s tím zatím vystačím. I když přiznávám, že mě občas popadne nápad zkusit se posunout dál. To chce ale vnitřní sílu a tu myslím, zatím nemám.
Hezký večer T22