Muž na objednávku

Dnes jsem měla zvláštní sen.

Zdálo se mi, že jsem dělala kapitánské zkoušky na velikou loď. Někde v dáli nad mořem byla bouře a vlny se začaly zvedat do obrovského zrychlujícího se vlnobytí. Loď se brzy stala neovladatelnou a narazila do kopcovitého útvaru, který se po nárazu rozestoupil. Střih. Vilma Cibulková maluje stěny chalupy, která mi patří. Pokuřuje u toho, směje se, chybí ji pár zubů. Říká mi, že se jí stalo úplně to samé a že ty zkoušky mám v kapse. Udělala jsem nám kávu a tak nějak rezignovaně ji říkám, že mi to je jedno. Najednou přijde dvoumetrový modrooký svalovec, vezme Vilmu do náruče, posadí ji ke stolu a přinese ji svíčkovou a orosený půllitr piva. Zírám. Ona se usmívá, zakrojí knedlík a říká "koukáš co? Ten je můj! Mirek mě mlátil, vyrazil mi zuby, udělal dluhy. Rodiče mi dali peníze a došla jsem si pro tohohle miláčka " Zírám ještě víc a nejsem schopná komentovat situaci. Už to, že mi Vilma maluje stěny v chalupě je úlet.

Ona ale s potěšením pokračuje. "Hele je to jednoduchý, vezmi dvacet tisíc, zajeď si na vedení a nech si vyskladnit prototypa " Koukám nechápavě a chci vědět víc. "Přivezou bílou figurínu, toho se neboj. Dají ti tablet a ty si naťukáš, oči, vlasy, hlas...způsob jak s tebou bude komunikovat a způsob, jak tě bude milovat. A přeháněj, jsou naddimenzovaní" Už si představuju, jak beru dvacku a jdu si nakonfigurovat svého borce. Některé věci vím hned, nad jinými se zamyslím.
A pak mi to dojde, takový muž mě vlastně nikdy nepřekvapí, nebudu muset argumentovat, všechno mi splní, bude tak dokonalý, až to bude nuda.

Probouzím se s úlevou, že ho nemám doma.