Zapomenutý dotek 💋

Vzpomínám si na dobu, kdy tma v ložnici byla opravdu tmou.
Ne modrým světlem mobilních telefonů, které osvětluje naše tváře víc než vzájemný pohled.
Intimitu manželské postele vystřídalo scrollování.
Vřelý polibek nahradil TikTok.
A místo toho, abychom si šeptali do kůže, šeptá na nás cizí obrazovka.
Dřív jsme si byli blíž.
Nejen těly. Ale pozorností.
Dnes žijeme pro počet lajků, pro rychlou reakci, pro krátké vzrušení, které končí jedním kliknutím.
Sexuální fantazii nahradilo porno – rychlé, hlučné, bez vůně, bez tepla, bez skutečného dechu druhého člověka.
Ale já stále věřím, že dotek byl dřív než slova.
Že lidská kůže si pamatuje víc než paměť telefonu.
Že reálná žena, její dech, její váhavé prsty na zádech, jsou vzrušující víc než jakýkoliv lechtivý film.
Možná jsme jen zapomněli, jak se zastavit.
Jak položit mobil na noční stolek.
Jak se podívat do očí bez spěchu.
Možná jsme zapomněli, že blízkost se neukládá do galerie.
Ukládá se do těla.
Ale já přesto věřím v osobní blízkost.
V ticho mezi dvěma dechy.
V jemný dotek, který nebere, ale objevuje.
V polibek na krk, po kterém přeběhne mráz po zádech a tělo si vzpomene, že je živé.
Věřím v pomalost, která se nedá přetočit.
V ruce, které kloužou po kůži bez spěchu, bez obrazovky, bez publika.
Věřím v ten pocit po milování…
kdy se svět konečně utiší,
hlava přestane přemýšlet
a já usínám s tváří na jeho hrudi,
ukolébána teplem, které žádný displej nenahradí.
Možná jsme zapomněli.
Možná jsme se nechali rozptýlit.
Ale tělo nezapomíná.
Tělo si pamatuje