Úvaha o otevřeném vztahu

S pánem jsme ukončili téměř roční d/s vztah. Jedna z věcí, co mi vadila, bylo, že si každou chvíli přivedl nového subíka a věnoval mu více času než mně. Já jsem chtěl to samé, co ostatní, ale viděl jsem ho mnohonásobně méně často.

Mohl jsem si třeba hrát s někým jiným, ale já toho prostě nejsem schopný. Když s někým začnu dělat BDSM, nebo si jen hrát, chci to jen s tím jedním člověkem. Chci být věrný a oddaný pes, není to jen póza, ale mé opravdové vnitřní nastavení.

Hodně se pohybuju v gay komunitě a s každým, s kým jsem se bavil, se neshodnu v názoru. Všichni moji kamarádi si rádi užijí mimo vztah a nešli by do uzavřeného vztahu. Kdežto já mám v hlavě jen jednoho člověka a když blbnu s někým jiným, představuju si, že je to ten jeden člověk. Proč bych teda chodil užívat si mimo vztah?

Existuje vůbec někdo, kdo to má podobně? Romantický vztah jsem ještě nenašel. Občas se objeví zajímavý kluk a vzápětí mi řekne, že do uzavřeného vztahu rozhodně ne. Jaký má potom význam jít do vztahu?

Asi pochopím, že se vztah otevře po letech, kdy láska vyprchá a hledá se nový impuls, rozumím i argumentu, že vždycky bude jeden podvádět, a že to bude omezovat. Ale já se necítím na to, že bych měl blbnout s někým jiným a nechci čekat, až se přítel vyblbne s ostatními a někdy bude chtít i mě.

Zkuste mi říct váš názor. Vím, že ten můj je dost extremistický. Jen to je věc, ve které asi nejsem schopný udělat kompromis, už jen z té předchozí zkušenosti.