Vzpomínka na Petru (our story)

Nejsem a nikdy jsem nebyl chronický nevěrník, byť se to v místních kuloárech úspěšně traduje. Vždy jsem ctil víru v manželství bez podvodů, ale ta se tenkrát zlomila. Někteří skalní pamětníci možná pamatují, když jsem o Petře kdysi dávno na tomto místě psal. Tenkrát se totiž odehrál příběh, na který nikdy nezapomenu.

Petra byla mou fakturantkou v pražské firmě, kde jsem tenkrát pracoval. Obrovsky sexy holka, věčně středem pozornosti, oblíbená, mladá a krásná jako sen. Mě tenkrát bylo jedenačtyřicet, ona byla o jedenáct let mladší. Měla dlouhé, vlnité havraní vlasy, nádherný úsměv a povahu, která mě každým dnem čím dál více dostávala.

V manželství jsem byl tenkrát dvacet let a nikdy do této doby jsem nevěrným nebyl. Pak se to nějak stalo a já bych rád řekl, že nelituji a nikdy jsem nelitoval měsíců, které jsme s Petrou strávili v tajném dopisování, ve stresech, že budeme odhaleni, ve strachu, že to nedáme a řekneme o nás našim protějškům, i o našich nocích v penzionu nedaleko Protivína, kde jsme prožívali sex a společnou blízkost přesně tak, jak jsme chtěli.

Vzpomínám na orální sex s Petrou, neměl chybu, vzpomínám na její červené nehty i na to, jak ráda polykala a jak byla šťastná, když mě v pozdní noci kdesi na zahraničním veletrhu položila na stůl a vzala si můj penis poprvé mezi rty. Vzpomínám na naše společné obědy i na sázku, jestli mi v autě, než na oběd dojedeme rozepne poklopec. Vzpomínám, jak hlasitá byla a s jakou rozkoší prožívala orgasmus a vzpomínám, jak jí to slušelo, když pracovala tam za stolem v přízemí a sekýrovala mě :) Byl jsem na ní hrdý tenkrát a jsem na ní hrdý i teď.

Nelituji ani jednoho dne s Petrou. Náš vztah tenkrát, byl asi pro nás oba životním milníkem. Od té doby jsem nic podobného nezažill. Nejsem chronický něvěrník, ale přesto si pamatuji na všechny dny, které jsme spolu, tenkrát před dvanácti léty s tímto člověkem sdíleli.

Pak jsem v Praze skončil a nyní v Praze pracuji zas. Každý den, nejen když ráno míjím odbočku na Říčany si vzpomenu a chtěl bych Petru ještě někdy vidět, i když vím, že tenkrát, když jsme se rozcházeli, udělala správnou věc, že má krásné děti, že miluje svého manžela, víno a slaný karamel….

Tuším, že jsi tady Peťuldo, náhodou jsem narazil na profil, kde jsou na profilové fotografii tvé rty, není víc takových. Na tvar tvých prsů jsem rovněž nezapomněl, vlasy máš o kapku delší než tenkrát, ale pořád stejně vlnité. I ten dolíček ve tváři je stejný.

Tenkrát, když všechno mezi námi končilo, jsem ti to už nestihl říct, bylo to rychlé, plné emocí. Vím, muselo to tak být, ale mám tě rád, vždycky jsem měl.

Náš příběh skončil. Musel a chápu to, ale ještě jednou ti za něj děkuji.

Jo a pokud by chtěla nějaká dobrá duše zase nahlásit tento blog mé manželce, tak může. Nemáme s tím, s mojí skvělou ženou žádný problém. O Petře oba víme a chápeme mnohem víc, než se Vám zdá.

Tak čus brouci a mějte se.