Očekávání a sex...

Jestli jsem se něco stále nenaučil, tak je to „nemít očekávání"... a jestli mi na těchhle debatách o vztazích a sexu přijde něco fakt zajímavý, tak je to to, jak se pořád dokola řeší, že „doma není sex“. Jako kdyby to byla nějaká závada v systému, ale ve skutečnosti je to většinou jen o tom, že jsou spolu dva lidi, co mají úplně jinou chuť, jiný tempo a snaží se to nějak sladit, což je občas jak snažit se rozjet auto, kde jeden šlape na plyn a druhej zároveň na brzdu a ještě se u toho tváří uraženě.

Já to mám tak, že bych klidně mohl sex každý den, ideálně pořád, když zrovna nejsem v práci, ale vlastně klidně i tam, zatímco moje partnerky to mívají spíš ve stylu když se zrovna sejde správná kontelace planet. A neříkám to jako stížnost, spíš jako realitu. Jenže občas je to prostě na palici, protože mám pocit, že ten motor musím startovat vždycky já, jak kdybych byl servisák, co pořád dobíjí baterku, zatímco druhá strana čeká, jestli to náhodou nechytne samo.

Postupem času jsem zjistil jednu zásadní věc, že kecání o sexu je většinou cesta do pekel. Jakmile to začneš rozebírat stylem „proč ne, kdy jo, co bys chtěla, co bys nechtěla“, tak to celé začne chcípat jak starý Trabant v zimě. Mnohem líp mi funguje klid, žádný nátlak, žádný drama, prostě normální blízkost a pak se uvidí. A když jsem v pohodě já, tak se to většinou rozjede, i když první signál byl spíš „dneska to úplně nevidím“.

Co mě ale fascinuje nejvíc, je ten moment, kdy to vypadá, že se jí fakt nechce. Takový to „jsem unavená“, „nevím“, lehký odtah, a normální člověk by podle všech internetových rad měl říct „ok, respektuju“ a jít si dělat čaj. Jenže realita u mě je, že když to úplně nezabalím, zůstanu v kontaktu, bez tlaku, ale s pozitivní energií, tak se to v 90% případů přepne a najednou je z toho úplně jinej film. A zpětně se často ukáže, že to bylo vlastně super, jen první signál vypadal jak stopka.

A kde je sakra hranice mezi v fajn iniciativou a tím, že už jsem otravnej jak vlezlej komár v létě?

Protože já to mám pak tak, že po „úspěšném dni“ jsem přesvědčený, že jsem právě pochopil ženy, sex, vztahy a možná i smysl života. Jedu si v tom, že to mám vyřešený, že jsem genius a že už mi to nikdo nevezme. Pak ale přijde jeden úplně obyčejnej den, kdy se něco nepovede, jedna blbá reakce, jeden moment „dneska ne“ ve špatnou chvíli, a já jsem zase zpátky na nule s pocitem, že vím úplný hovno a jsem zase tam, kde jsem byl a jdu radši na pivo... zpětně si říkám, že stačilo jen vytrvat, nemít blbí kecy, ideálně mlčet a prostě ji ošukat a žilo by se nám oběma lépe...

A někdy je to ještě horší v tom, že se mi prostě nechce být ten aktivní a záměrně to sabotuju blbejma kecama...

Každopádně mě na tom všem stejně nejvíc zajímá jiná věc. Jak to vlastně mají ostatní chlapi, co píšou, že „žena doma nechce sex“. Co to v praxi znamená? Jak přesně vypadá jejich pokus? Vzdají to hned po prvním „dneska ne“ nebo „jsem unavená“, nebo to zkusí rozumně dál, ale stejně to skončí tak, že z toho není nic, nebo žena prostě ani tak nijak nereaguje a je to pro ni jen povinnost a nikdo si to neužije? Opravdu vystříleli všechny náboje... Teda nemyslím sperma, ale prostě různé doteky a i přes zapojení veškeré fantazie nic? Protože to se mi nestává, jen jsem spíš někdy línej...

A stejně tak by mě fakt zajímalo i to, jak to vidí ženy. Jak často se jim stane, že se jim na začátku vlastně nechce, jsou v hlavě jinde, unavený, rozhozený, ale pak je chlap nějakým způsobem, ne kecama, ale spíš přítomností, zájmem, dotekem, vytrvalostí... dostane do bodu, kdy si až zpětně uvědomí, že se jim to vlastně líbilo a že ten původní odpor byl spíš momentální stav než skutečná nechuť... a jsou nakonec rády, že se tak snaží...?

Protože upřímně, někdy mám pocit, že to celé může vypadat úplně stejně u nás, ale výsledek je pokaždý jinej jen podle toho, jestli to člověk vzdá hned, nebo jestli to nechá ještě chvíli žít.

Každopádně jestli mi něco fakt nejde, tak je To „nemít očekávání“. To je pro mě zatím vyšší liga než jakákoliv vztahová moudrost, sexová filozofie nebo dospělý přístup k životu.