Óda na úd

Mám ráda mužské tělo. Ráda se na něj dívám. Uklidňuje mi i naplňuje. Široká ramena, trochu chlupatá hruď, pupik a kousek pod ním visící pytlík i se svou chloubou, někdy krátkou, jindy dlouhou. Je hezky pohled na chloubu, je klidná a taková bezbranná. Dívám se na ní a představy se mi promítají před očima.

K tělu patří i ruce a jejích dlaně. Když mi dlaně přitisknou ke své hrudí a jezdí po zádech, jakou silu a energii pociťují, uklidňující a zároveň vzrušující. Touha visící pomalu se začíná probouzet, začíná být zvědavá, začíná si prohlížet svět kolem. Má ráda ženský svět, mokrý a teplý, kde se schovává před vším.

Ráda se dívám na tvou chůzi. Když pytlík visí před nohama a nad ním se pohupuje chlouba, zatím jen nenápadná a schoulená do sebe. Ráda na ní pokládám své ruce, objímám ji prsty, mění pak svou velikost, dovede měnit i tvar. Mohu si s ní hrát i se radovat, dovoli mi si ji pomačkat, potahat. Má to ráda, chce to, někdy více jindy méně, však jsou různé chutě.

Mám ráda i ústa a oči, oči jiskřící touhu, ústa lačná polibků.

Je hezké to mužské tělo, tělo silné a přitom takové jemné, dodává sílu a energii, vzbuzuje ženskost. Potřebuju mít vedle sebe mužské tělo, abych byla celá, abych byla úplně celá žena.