Kdo ještě nebouchnul?

Hele Amíci, bez mučení. Ne vždy jsem se v komunikaci k ženám choval jako zenový mnich sedící s pérem v ruce na vrcholku hory. Občas se stalo, že po tisící konverzaci, po tisícím odmítnutí, po pětitisícím přehlédnutí mé geniality ve mně něco prasklo.

Neřekl bych, že to byl vztek na konkrétní ženu, která je v tu chvíli jen kousek červeného textu, ale spíš únavou z toho nekonečného mužského kolotoče. Člověk se snaží být vtipný, zajímavý, inteligentní, citlivý, občas dokonce předstírá zájem o horoskopy, a stejně skončí tam, kde začal.

A tak někdy bouchne. Není to úplně správně. Jen je to lidské.

Ano, zní to drsně, že některou pošlu k šípku, ale když jsem si ten vztek vylil na jedné, paradoxně jsem byl mnohem příjemnější na tu další. Odpustil jsem páru a jedu dál...

Budoucnost se totiž nikoho neptá, jak jsi to ustál. Ptá se jen, jestli jsi to ustál.

A muž, který chce být úspěšný, musí být klidný, pevný a sebevědomý. Ženy, prosím neberte si tedy ošklivé interakce s muži nikterak špatně. Defacto věnujete nerudnému a zlému pánovi psychoterapii zdarma. Další žena která se s ním bude bavit, si bude třeba libovat, jaký příjemný kousek penisu si sehnala, a karmicky určitě přeskočíte ze žížaly na housenku!

Takže teď jdu vylézt na ten kopec, posadit se tam jako ten mnich a naladím se na zenový mód. Uvidíme, jak dlouho to tentokrát vydrží. Jo a kolemjdoucím se předem omlouvám za ten penis v ruce.