Žádný učený z Nebe nespadl

Žádný učený z nebe nespadl. A pokud ano, pak rozhodně ne jako rigger schopný mezi páteční snídaní a nedělní večeří si bezpečně odškrtnout workshop Naka Ryu III, zavěsit modelku do podoby esteticky dokonalého preclíku a ještě u toho vypadat, jako že je to celé stejně náročné jako zavázat tkaničku.

Shibari modelky zcela pochopitelně touží po riggerovi, který je bezpečně sváže, vytvoří silný zážitek, odpálí je někam do třináctého století a ještě z nich vykouzlí kompozici hodnou umělecké fotografické výstavy. Na tom není nic špatného. Problém je pouze v tom, že takový rigger zpravidla nevzniká samovolně někde mezi regály v Albertu nebo Lidlu. Za každým podobným výkonem bývají stovky hodin práce, tisíce metrů omotaného a zamotaného provazu a nezanedbatelné množství peněz utracených za workshopy, soukromé lekce a vlastní chyby.

Lidé občas vidí jen ten výsledek. Elegantní závěs, plynulý pohyb rukou a sebejistotu, s jakou zkušený rigger pracuje. Nevidí už ale dlouhé měsíce a roky, kdy se člověk učí singly, doubly, futomoma, TK a další úvazy tak dlouho, až mu z nich začíná jít hlava do vrtule. Neustále dokola. Znovu a znovu. Tak dlouho, až se dostane do stavu, kdy nad úvazem nemusí přemýšlet. Kdy ho prostě uváže, podobně jako člověk řídí auto, aniž by vědomě analyzoval každý pohyb nohou a rukou.

A právě tady nastává problém. Fáze učení bezpečných základů, která je pro riggera nezbytná a pro modelku často zábavná asi jako návštěva finančního úřadu kombinovaná s trháním osmičky. Žádné emoce. Žádné umělecké fotografie. Jen další single. Další double. Další TK. A pak znovu. A znovu. A ještě jednou pro jistotu znovu.

Jenže bez této nudné části to nejde.

Stejně jako se chirurg nenaučí operovat sledováním seriálů a houslista se nenaučí hrát jen tím, že si koupí drahé housle, ani nový rigger se nenaučí bezpečně vázat bez hodin a hodin dlouhého a bohužel někdy i dosti nudného tréninku. A hlavně bez trpělivých modelek, které jsou ochotné tuto cestu absolvovat s ním.

Protože ať se nám to líbí nebo ne, nový rigger se nerodí na workshopech. Rodí se právě v těch nekonečných hodinách opakování, kdy se nic neděje. A rodí se díky modelkám, které jsou ochotné podstoupit několik měsíců života v roli dobrovolného cvičného polygonu.

A za to jim patří obrovský dík. Protože bez trpělivých modelek by žádný zkušený rigger neexistoval.