Jak často na TO myslíte?

Tenhle blog už tady jednou byl, přiznávám 😁 V záchvatu rozpolcenosti, která se týkala mého budoucího bytí na těchto stránkách jsem jej, stejně jako ty ostatní, smazala.. Ale tenhle sem prostě patří 🙂

Tedy, snad pobaví ty, kteří ho nečetli, i ty, kteří na něj už zapomněli :)

Po ranním soukromém masturbačním okénku, přichází na řadu veřejné okénko k zamyšlení.. Tedy než se to tu zase ztratí v té smršti inzerce na šuk dle platného ceníku.. :)

Tak co, vy hříšníci, ruka na srdce, šup.. jak často na TO myslíte? :)

 

Běžný pracovní den

Ráno. Zvoní budík. Probudím se, otevřu oči, a ještě než rozsvítím lampičku, protože vidím absolutní prd (děkuju blíže nespecifikované firmě VELUX za produkt s názvem "zatemňující roleta"*), je to tu. První záškub v té "mrše" dole a šimrání v podbříšku. V hlavě mi okamžitě naskočí otázka "stihnu si to udělat?". Hm. Mám smůlu! Za hodinu mám být v práci, a čas budíku mám na minutu přesně vyměřený tak, abych všechno stihla. Směřuju svoje myšlenky tedy jinam. Na koupelnu.

Koupelna. Beru sonický kartáček na zuby. Namočit, pasta na zuby, do pusy, zapnout. Prý sonický pohyb, vždyt to doprdele normálně vibruje. Opět je můj mozek zpět v té "mrše", co mám mezi nohama, a já se snažím ho přesvědčit o tom, že pusa je opravdu ta jediná dutina, které se potřebuju teďka věnovat. Oukej. Popojedem, rychle. Musím nachystat snídani.

"Maminkoooo, palačinky prosím!" snažím se dítě přesvědčit o tom, že palačinky dneska před cestou do školky rozhodně nestíháme. Ale! Snad každý kdo měl doma někdy tříleťáka procházejícího svým prvním obdobím vzdoru chápe, že má jen dvě možnosti. Jít si střelit kulku do hlavy nebo... kurva udělat ty palačinky!!! Ale oukej, aspoň je "mrcha" ze hry. Dokud neberu do ruky banán. Ach jo.

Auto. Vysazuju dítě ještě s palačinkou v ruce ve školce. Nasedám zpět do auta. V tom to přijde. Sahám na řadící páku. Jako, vážně budu chtít dneska zase ojet všechno, co svým tvarem jen zdánlivě připomíná ptáka? Ne, nemyslím toho okřídlenýho!

Práce. Hned po tom co si uvařím kafe a sežeru kofilu, abych alespoň zmírnila dopad palačinkového psycho výlevu na svoje psychické zdraví, sedám k hromadě papírů na stole.  Všechno probíhá hladce. Do chvíle, než někdo zaklepe. Zvednu oči. Kolega co sedí o dva kancly vedle. Je to přesně ten typ, co mi hlavu okamžitě přepíná do módu mrduchtivé samice i kdybych  ráno doma kromě palačinek řešila ještě úmrtí milovaného křečka. A má cenu ještě dál zmiňovat, že kolega po mně chce nějaký data z PC, který vyžadujou kliknout na myšku?

Cesta z práce. Jdu po ulici k autu. Cestou se stavím v pekárně. Rohlíky, bagety, ty tu "mrchu" nechávají chladnou. Zaujalo "nás" něco jiného. Ve frontě na chleba stojí týpek, v ruce mobil a píše. Nechci nakukovat, ale tohohle roztomilýho buldočka s vyplazeným jazykem si můžu přiřadit jen k jednomu místu. No jo, jede ve slušným režimu, ví co dělá :). Nicméně, teď o sobě "mrcha" dává vědět alespoň lehkým zašimráním v podbříšku a pokládá mi otázku "Nepsali jsme si s ním náhodou někdy?" :)

Večer doma. Konečně. Není třeba se rozepisovat o asociacích nebo povinnostech, protože teď mám jen jeden cíl. Vanu plnou horké voňavé vody a pěny. A hlavně.. Pořádně tu "mrchu" za celý den ztrestat :)

 

Tak co vaše "mrchy" a "prevíti" v kalhotách a sukních? :)

Mějte všichni hezký pátek!

 

Poznámka pod čarou:

* Tohle není reklama, ani spolupráce 😅