PRO TEBE NA PŘÁNÍ

Nese na bedrech vše, je obdivována a to se jí stává pastí.

Vede korporát, musí podávat výkony, musí být nezávislá, nesmí nikdy povolit, musí za každých okolností jednat s klidem a každou vteřinu využívat na maximum svých schopností.

A za tohle vše platí daň.

Daň ve formě nepřekonatelné únavy, přetížení, nedostatku sexu a izolace od okolí. Trpí syndromem silné ženy, který ale není a nikdy nebyl o její vnitřní síle, ale je o nepřetržitém tlaku na její osobnost, o degradaci vlastních potřeb, o útlumu a zadupání emocí do hlubokého bahna uznání.

Když byla malé dítě, vtloukali jí do hlavy, že se nesmí bát, že všechno zvládne sama bez ostatních lidí, bez jejich přítomnosti, bez jejich pomoci. Od útlého věku jí navlékali pancíř, na který si musela zvyknout.

Snažila se plnit jejich přání, nesměla být slabá, jen je už dlouho až příliš silná. Situaci nezvládá, ale o pomoc si neřekne. Myslí, že by selhala, že už by nebyla dost dobrá a tak se postupně hroutí, fyzicky i psychicky chřadne.

Doma s manželem se jí nedaří, utloukla všechny intimity, všechny radosti, vlídná slova a nedovolí ani svým nejbližším, aby jí byli oporou. Už skoro vůbec nešuká, v posteli zůstává sama. Umrtvené nitro jí nedovoluje otevřít se a sdílet. Touží po blízkosti, ale každou chvílí se jí vzdaluje.

Právo být slabá je pro ní nepřekonatelným tabu a firma, ve které pracuje jí v tomto vzorci chování podporuje, chválí jí, ale už se neptá, jak se opravdu cítí. V neviditelné bublině zapomíná, že by měla žít...

Manžel i děti jí opouští, přesto pořád jede na plný plyn, ale musí si uvědomit, že umění vypnout, říci si o pomoc a pečovat o sebe není slabost, ale projev vnitřní síly, kterou v sobě někde má, síly, která v ní ale pomalu a v křečích umírá.

Stihne se vzpamatovat a odrazit se? Já věřím, že ano.

Pro Tebe na přání, ty na to totiž koule máš;-)

Away.