Zápisky ze života 3/2012

Tak a je to tady, nastal den D a já se začal stěhovat. Fakt jsem se začal stěhovat a odstříhávat. Nebylo to lehké a musím říci, že hodně slz a alkoholu proteklo mým srdcem, ale to je normální stav věci. Dal jsem naposledy Milované šanci a ona, jako vždy, ji totálně pohřbila. Zjistil jsem, že nemá cenu v něco doufat, na něco stále čekat a prostě jsem to udělal. Bude jí nyní lépe. Bude se moci naplno věnovat sama sobě, své kariéře, osobnímu růstu, milencům, kosmetickým salonům, kamarádkám, milovaným rodičům, kteří zprávu o našem rozchodu přivítali s nemalým jásotem a také všemu, co jsem jí asi odpíral, nebo nevím co. Již nikdo jí nebude kontrolovat, omezovat osobní oprostor a všechny ty kecy, o kterých se píše v časopisech pro emancipované feministky. Je zajímavé, že poslední dny našeho vztahu jsem prožil přímo báječně. Bylo mi už všechno jedno, nic jsem si nezabíral a byl veselej. Bylo to něco, jako když jste na prima dovolené, která končí, ale víte, že jedete zase na další. Byt už mám krásně zrekonstruovaný a zářící novotou a stylem charismatického muže:). A začalo stěhování. Největší problém nastal tam, kde bych ho opravdu nečekal. Jelikož jsem si z našeho bytu bral opravdu jen své osobní věci, chtěl jsem si odnést i jedinou kytku. Stařičký fíkus, který se mnou ještě pamatoval období před Milovanou. Tedy období plné večírků, alkoholu, nezřízené zábavy a cizích žen a tedy také špatné životosprávy. Fíkus byl jediný živý tvor, který to se mnou vše sdílel a byl z něj tedy také alkoholik. Nechápu, jak to přežil, protože si nepamatuju, že bych ho kdy zaléval. Vždy jsem do květináče lil pouze zbytky vína, whisky, občas minerálek, nač s tím chodit do vzdálené kuchyně, že. Pak mu nastalo období ráje na zemi. Milovaná ho dokonce po několika letech umyla, dala mu výživu, dokonce novou zeminu, to se asi radostí musel zbláznit. A protože umím řeči rostlin, jelikož jsem kdysi rozžvýkal listy aloe a pak jsem slyšel ve špitále hlasy, který rozhodně nepatřili lidem, tak jsme si museli promluvit.,,Kam mě to neseš...!!!" povídá fíkus,,Stěhujem se kámo, starý časy volaj" něžně mu šeptám do listů,,Okamžitě mě vrať zpátky a zapomeň, že s tebou někam půjdu!",,Ale no ták, neblbni, budu se o tebe starat",,Sám víš, že kecáš, zase pojedu na chlastu a bude ze mě alkoholik, nikam nechci",,Mlč a neprotestuj, máš to marný, nebo tě zkrátím.",,Néééééé, já chci zůstat tady, s Milovanou, bylo mi nádherně, dám tě k soudu",,Hajzle a to sem ti byl dobrej, když jsem tě tehdy vytáhnul z popelnice, ty kytko jedna nevděčná!",,Měl jsi mě tam raděj nechat, furt lepší zemřít suchem, než chlastem"Tohle bylo pro mne zásadní prohlášení a v rámci světové ekologické rovnováhy, jsem prohlásil:,, Zůstaň a žij"Takže mé tři kufry putovaly do auta, naposledy jsem pohladil jeho listy, podíval se po bytě a zavřel dveře. Žádné loučení a slzy se nekonaly, Milovaná byla opět na jakémsi školení feministických nadrženek, nebo managerek? Kindoši u zaplaťbůh ex tchyně a tak jsem odjel. První, kdo mě v novám domově uvítal, byla domovnice:,,Máte tento týden službu a nevytáhl jste ven popelnici" sdělila mi sametově skřehotavým hlasem.,, Taky vás rád vidím" ty babo, s tebou budou asi problémy.Dal jsem jí stovku za morální újmu a otevřel dveře. První co mne napadlo, že jsem zase na začátku. Rodina v hajzlu, vztah v hajzlu, blížím se ke čtyřiceti, vlasy ustupujou, kila přibývají.....Tak jsem si otevřel sedmičku vína, pustil muziku a usmál se. Seš na začátku, ty vole, uvědom si to! říkám si. Štěstí přeje odvážným a to já jsem. Tak jsem si odvážně otevřel druhou láhev. Za padesát dní letím ještě s Milovanou a nezletilcema na jeden řecký ostrov. Ale jo, vím, že by se to asi nemělo, že když už odejdete, tak se nevracejte, ale tohle je můj styl. Prostě taková sladká tečka na závěr. Musel jsem tu dovolenou koupit už jenom kvůli té nejmladší, ta mě má pořád ještě ráda jako sůl. A za pár let mě bude nenávidět, nebo naopak mě mít ráda, protože u mne bude mít vždy dveře dokořán a já ji samozřejmě budu rozmazlovat dárkama, protože jak jinak dát najevo lásku jednou za čtrnáct dní o víkendu a jednou za týden ve středu.Už teď jsem založil v jednom u nás vyhlášeném vinařství archív. Mám tam pronajatej box a nakoupil jsem sto lahví vynikající frankovky s podtitulem svatební víno.A až bude mít má nejmladší veselku, tak jí vystrojím takovou, jakou si bude přát a mé víno ji dám darem. Bude už hodně staré a v každé láhvi bude za tu dobu spousty vzpomínek na ni, jak jsem s ní nebyl, jak jsem jí opustil, jak jsem.......Bude doufám hodně trpké a těžké, takové, že v něm pozná život. A doufám, že hodně lásky, protože uchovat sto lahví vína byť i jen dva roky, je pro alkoholika peklo v řetězech!