Jak jsem si pořídil robotku

Různé ovládání, hypnóza, otrokyně, bývají častou sexuální
fantazií a tak jsem se rozhodl sepsat následující téměř zcela smyšlený polo erotický příběh.





Ahoj,

jmenuju se Franta a rád bych Vám vyprávěl svůj příběh.



Bude mi za pár měsíců 40 let, bydlím sám uprostřed jednoho velkého města. Mnozí z Vás se jistě zeptají, proč nemám rodinu. Nu mám. Mám jednu bývalou manželku a 7 letou dceru.

Pracuju v jedné velké statní společnosti jako manažer.
Vývojem let se ze mě stal samotář, skeptik a šovinista.



S manželkou jsme se poznali cca před 12 lety, byla to láska na první pohled. Bylo to na jednom parkovišti, jel jsem zrovna nakoupit a zaparkoval jsem se svým Ferrari vedle staré škodovky. V autě seděla tehdy mladá
slečna, tipoval jsem jí něco přes 20 let. Patrně přijela před chvílí přede mnou, takže vystupovala první. Nu a jak vystupovala, tak mi trochu ťukla do dveří. Naštěstí se nic nestalo. Ale i tak zaklepala na okénko spolujezdce, sáhnul jsem po tlačítku a otevřel:
"Dobrý den, pojďte se podívat, asi jsem Vám poškrábala auto." Trochu jsem se na ni nechápavě podíval, ale hned mi to došlo. Byl jsem ledově klidný.
Vylezl jsem obešel a auto a podíval se na malou šmouhu na dveřích spolujezdce.
Pak jsem jen mávnul rukou: "Z toho si nic nedělejte. Mám doma dalších 5 aut." Slečna se na mě udiveně
podívala: " Na co jich tolik máte?“
„To víte, v jednom jezdím do obchodu, v jednom na pracovní schůzky, v dalším za maminkou, však to znáte ne ?“ Nu prostě nějak jsme se dali do řeči.
Jí se líbilo, jak jsem skromný, mě se zas líbila její nevinnost a mladé
tělo. Byla celkem štíhlá a přitom aspoň
4 kozy a pěkný zadek. Ne moc velký ale ani ne malý. Prostě málo, který chlap by odolal. Slovo dalo slovo a domluvili se na rande.



Byl jsem celkem zvyklý, že jsem se lidem líbil, teď hlavně
holkám. Můj stomatolog mi vždycky
říkával: "Vole, peněz máš dost, nech si ty zuby vyměnit. Je ti třicet a zuby máš horší jak moje babička." Ale já jsem byl rád sám sebou a chtěl jsem,
aby mě holky měly rády takového, jaký jsem. Dokonce i můj kadeřník měl podobnej názor. Tím svým přitepleným dialektem mi říkával: "No člověče Franto, ty máš tolik peněz a k nám se chodíš jen ostříhat. Já bych z tebe udělal takýho krasavce, umyl bych ti vlásky, udělali bychom zábaleček, ostříhali nehty. No prostě bys byl k zulíbání." A já mu zas vždycky říkal: "Vole na to ti kašlu, mě stačí že tu vaříte dobrý kafe a dobře stříháte, jinak bych sem nechodil. "

Nu prostě lidi okolo si tak nějak zvykly na mou přirozenost.



Ale abych se vrátil k oné slečně. Jmenovala se Esmeralda,
trochu divné jméno, ale šukat se s ní dalo. Začali jsme se scházet, časem vyzkoušeli všechno možné. A po půl roce.

Chlapi v práci mi ji záviděli a já jim záviděl, že oni měli svůj harém, který já jsem tak nějak opustil. Nikdo z nich se nechtěl moc vázat a taky jsme byli takový pracovní spolek, co si užívali.



V posteli byla manželka dobrá, nemohl jsem si stěžovat, ve starosti o dům to bylo horší.

A tak jsem si po několika měsících zaměstnal hospodyni. To se ví, že hezkou a mladou, žádnou šeredu.
Ale nic mezi námi nebylo. Naopak časem se z nás stali dobří kamarádi.
Manželka stále někde běhala a já když přišel na oběd, měl jsem navaříno a u oběda jsem se s hospodyní mohl bavit o kde čem. Manželka byla, ale čím dál
častěji pryč, buď chodila po nákupech, nebo s kamarádkama na kafe. Když jsem si takhle u jednoho oběda postěžoval, že mi trochu chybí, tak mi naše hospodyně
nabídla po obědě zákusek. Když bylo po všem tak jsem ji upozornil, že ženu mám rád a nechci ji opustit. Ona zas, že nemá problém si užít, ale nechce se vázat.



A tak jsem na oběd chodil častěji a po obědě míval zákusky.
Večer pak jsme se potkali se ženou, celá se svlékla, lehla si do postele a povídá: "Tady mě máš, dělej, co umíš" Na jednu stranu bylo fajn, že jsem si mohl dělat, co chtěl, na druhou mě vadilo, že byla taková pasivní.



Časem si ale žena všimla, že mám s hospodyní dobré vztahy a jak už to tak bývá jednou nás při našem zákusku viděla. Já to nevěděl a ona nedělala scény. Brzy ale vyrukovala s tím, že chce zahradníka. Že se jí nelíbí
naše zahrada, že to sama neumí, atd. atd.

"Jo tak si nějakého najdi" odpověděl jsem znuděně.
"Ale bude tu jen dopoledne, odpoledne chci mít klid!“ Žena souhlasně
kývla. Nevěděl jsem, že o nás s hospodyní ví. Ale nechtěl jsem, aby se u baráku ochomýtal nějaký zahradník a viděl nás.



Zahradník byl mladý a hezký, jak by řekl můj kadeřník svým připitomělým přitepleným způsobem: "Broskvička k nakousnutí" Nějak zvlášť jsem si ho neprohlížel, domluvili jsme se na platu a na tom, že mu žena
řekne, co jak chce.

A opravdu, po čase se z naší zahrady začal stávat ráj,
chlapec se měl k světu.



Jednou mi takhle ráno nebylo úplně dobře, ale říkal jsem si:
"Franto, vstávej, musíš do práce, ta elektřina se sama do světa nerozveze" S mírnou teplotou a rýmou jsem vyrazil do práce. Po společné
snídani a pokecu o tom, která milenka a žena jak šuká, jsem se omluvil, že mi není dobře a vyrazil domu. Jaké bylo mé překvapení, když jsem našel po baráku rozházené manželčiny věci a mezi nima nějakého mužského. Vyšel jsem opatrně do patra a nakouknul do ložnice. "Manželka a zahradník" a mně vola to dřív nenapadlo. Chviličku jsem je pozoroval. Zahradník byl akční a manželka
řvala na všechny strany. Poloha střídala polohu, pak vytáhli pouta a bičík,
nejdřív jí pěkně seřezal zadek a pak ji položil na záda a roztaženou připoutal za ruce a nohy k posteli. To byla má
příležitost: "Ty děvko co tady děláš??? A ty fušere, vypadni a už sem nelez!“ Chlap ani nepípnul, v rychlosti posbíral věci a odcházel. Ale žena, i když přivázaná, povídá s úsměvem: "Co bych tu dělala? Než to co ty s hospodyní."

Trochu jsem se uklidnil, udělal pár kroků, vzal klíčky od pout a odcházel. Žena se zarazila: "Ty kreténe, no snad mě tu nenecháš???“
Neřekl jsem nic. V rychlosti skočil do auta a jel zpátky do práce. Po cestě
jsem se zastavil v lékárně. Byl jsem tak nakvašený, že jsem zapomněl i na oběd. Kolem poledne jako by mnou projel blesk: „Hospodyně“ zašeptal jsem a mazal domů. Tam mě čekal oběd a usměvavá
hospodyně. Bylo divné, že žena nekřičela nic a hospodyně nic o ženě neříkala,
asi si myslela že se jedná o běžný den.
Nechal jsem ji u toho, jenom jsem jí při obědě řekl, že mi dnes není dobře a dezert vynecháme. K podivu ani moc neprotestovala. Dovařila, uklidila nádobí a šla domů. Já v klidu pojedl a pak vyšel nahoru do ložnice.
Myslel jsem, že žena třeba spí, ale byla vzhůru, jen nějaká klidná. „Tak co už ses vyvztekala?“ Neřekla nic a já nechtěl přilévat olovo do ohně, tak jsem ji konečně odemknul. S klidem si dala sprchu oblékla se a odešla.

Nevím kam a ani mě to vlastně nezajímalo. Začal jsem uvažovat jak se jí zbavit. To ovšem za mě udělala druhý den sama. Jako obvykle jsem přišel z práce na oběd. Ale jídlo nikde. Na stole byly dva dopisy, oba pro mě. Jeden byl psaný rukou hospodyně, druhý mojí ženy. Otevřel jsem ten první od hospodyně: „Díky za krásné chvilky, ale musím jít. Omlouvám se, neměla jsem tu odvahu říct ti do očí.“ Otevřel jsem ten druhý, to co jsem tam vyčetl mě překvapilo: „ Díky za společný kus života.
Ale odcházím s naší hospodyní. Včera jak jsi mě nechal přivázanou, tak mě nádherně ošukala. Promiň, zjistila jsem že jsem lesba.“



No bylo to překvapivé, ale nakonec jsem si vlastně
oddechnul.

Akorát jsem se proti ženám zatvrdil. Na muže fakt nejsem, v tom mě ujišťovali vzpomínky na mého kadeřníka. Ale ženy se mi nějak zhnusili. A tak jsem začal žít sám.
Objevil jsem internet a měl o zábavu postaráno.



Po velkém čase samoty, jsem někde narazil na inzerát:
„Kvalitní Japonské robotky, vám splní jakékoliv přání“ To mne zaujalo, trochu jsem to pročetl. Robotka byla dost drahá, ale z popisu bylo vidět, že taky schopná. Normálně si za svůj měsíční
plat kupuju Ferrari, ale říkal jsem si, že aut mám už dost a tak jsem si za svůj měsíční plat objednal robotku. Mohl jsem si vybrat, jak má vypadat, jak má
být stará, jaké má mít doplňky a oblečení.
Vybral jsem si model 30 leté bělošky, dobře stavěné a vyvinuté. Jako základní programu jsem si objednal sex,
vaření, starost o domácnost a zahradu.



Asi po měsíci na mě čekal u baráku speditér. Zavezl mi obrovský balík až domů a hned jak odjel, vrhnul jsem se se na rozbalovaní, jako dítě na Vánoční dárky. Vcelku jsem věděl, co mě čeká, přesto věrnost, jak se robotka podobala ženě, byla neskutečná. Dokonce, i když jsem jí mačkal kozy připadaly mi jako pravé. Když
jsem ji vybaloval, zjistil jsem, že je i podobně těžká jako člověk. Ono v té
reklamě psali: „Z kosmických materiálů, ve všech ohledech nerozpoznatelná od skutečného člověka.“



Našel jsem návod a začal ho doslova hltat. Přede mnou stála nahá robotka, dívající se před sebe, hezky v pozoru jako voják. Sáhnul jsem jí
za krk a nahmatal zapínací tlačítko. „Dobrý den, já jsem Vaše robotka, dáte mi prosím jméno?“ „Budeš se jmenovat
Alenka“ „Dobrý den, já jsem Alenka, co si budete přát?“ Začal jsem obcházet nahou Alenku. „Alenko, ty cítíš dotyky?“
„Ano cítím. Jsem konstruovaná a naprogramovaná, do mnoha detailů, abych se podobala člověku.“ „Roztáhni nohy!“ „Zadal jste nepřesný parametr, chcete jej upřesnit?“ Začal jsem být nadržený a netrpělivý. „Nechci, prostě roztáhni nohy a už se příště neptej na upřesnění!“ „Ano“ odpověděla a udělala šňůru. „Hm to jsem tomu dal“ řekl jsem si s úsměvem.
„Znovu se postav a dej nohy metr od sebe!“ Alenka poslechla. Za chvíli jsem zajel rukou do její lasturky,
na což slovně roboticky reagovala: „Och já jsem nadržená“ Já byla dokonalá, tak tenhle robotický projev se jim moc nepovedl. Dělala mezery mezi slovy, jako když je automatické hlášení na nádraží. Ale řekl jsem si, že je to jen kosmetická vada. „Budeš perverzní, budeš se tak chovat a mluvit! A budeš mi vždy říkat Pane!“ „Ano, pane“ Začal jsem ji mačkat kozy. Byly dokonalé, jako opravdové, i silikony jdou víc poznat než tohle. „Och pane, jsem vzrušená,
mačkejte mi kozy a drážděte kundu.“ „Hm, holka má dobrý slovník. Je vidět, že si dali záležet i na těch programech, co do toho dávají. Sedl jsem si pohodlně na židli, sundal kalhoty a trenýrky: „A teď mi ho pořádně vykuř!“ Alenka poslušně poslechla,
klekla, ale tomu co dělala se nevyrovnalo ani nejlepší porno. Pusu měla jak
čerpadlo a ruce šikovné a nenechavé. Pochvaloval jsem si, jak jsem dobře investoval. Když bylo po všem narovnala se a zůstala klečet.

„Dobře, teď ukliď barák a uvař oběd!“ „Co si budete přát k obědu pane?“ „Překvap mě, ale musí to být pořádné jídlo s masem, nic dietního.“ „Ano Pane“ Alenka se vrhla na úklid a vaření. Intuitivně prohledala dům a našla potřebné věci. Za dvě hodiny bylo perfektně uklizeno a na stole čekal teplý oběd. Alenka stála nehybně u stolu a
čekala. Byla stále nahá. Vím, že jí nebylo zima, ale přesto mi to najednou připadlo divné. „Běž a obleč se!“ „Co si mám, pane obléct?“ „Mám rád krajkové
spodní prádlo modré barvy, podvazky a ten černý obleček služtičky.“ „Ano pane“
Jídlo bylo skvělé. Alenka mezitím co jsem obědval, odešla do pokoje, kde byly její věci, a oblékla se. Za chvíli přišla,
vypadala dokonale. Já zrovna dojedl polévku a chystal se na druhé jídlo.
Podíval jsem se na ni a bylo mi jasné co dál: „ Vlez pod stůl a vykuř mi, ale tentokrát nespěchej!“ „Ano pane“ Byla to paráda. Všechno perfektní a hezky na požádání.



Po obědě jsem si pustil telku, zrovna byl fotbal. „Alenko,
dones mi z lednice pívo“ A za chvílí jsem měl pívo. „Alenko, ještě otvírák“
Alenka donesla otvírák. „Alenko, brambůrky. A co kdybys na svačinu udělala chlebíčky!“ Všechno bylo perfektní. Večer jsem ji krásně ošukal, když jsem chtěl, aby křičela tak křičela, když jsem chtěl, aby byla zticha, tak byla zticha. Jen jsem si trochu musel zvyknout na přesné pokyny. Jako první to odnes náš pes. „Alenko, vychoď toho
čokla ven, ať se tu neválí!“ Než jsem si uvědomil, co jsem jí řekl, stála mezi dveřmi a pes letěl venku asi 5 metrů do vzduchu“

Ovšem po čase jsem zjistil, že se vše každý den opakuje.
Stejně a stejným způsobem mi vykouřila. Nebo klečela na stejně na čtyrech, když
jsem ji šukal zezadu. A její výraz byl stále chladný, uměla jen vykládat dokola: „Och jak jste mě krásně ošukal. Ano jsem perverzní děvka. Atd.
atd.“ Prostě se to stále opakovalo. Než
jsem si to pořádně uvědomil, nabrali věci rychlý spád.



Soud mě odsoudil, prý za neoprávněné obohacování. Ale přitom, jsme zvedli elektřinu jen o 2%

Najednou jsme stáli s kolegy z práce před soudem a soudce byl krutý a nemilosrdný. “Půl roku natvrdo, zabavení veškerého majetku a rozdání chudým.” Při “rozdání chudým” jsem si vzpomněl na Alenku. “Hm to si někdo polepší” řekl jsem si pro sebe.



A teď tu sedím v cele 2x2 metry, nevím, zda myslet na
Alenku, hospodyni, nebo moji bývalou, která sice při rozvodu vysoudila půlku majetku, ale soud jí ho teď vzal. Nu snad jsou holky aspoň šťastné. A mě zbyly vzpomínky na to jaká to byla paráda když jsem měl dokonalou ženu, která všechno co jsem potřeboval, perfektně uměla. I když někdy až moc.