Únik

Jako slunce nad jezerem,
Ve vlnách se zrcadlí,
Jako mračna plují nebem,
Nad slzavým údolím.

Jak se vítr lesem žene,
Láme větve nebohé,
Jak jen pahýl zbývá z kmene,
Tak je žití ubohé.

Jak emoce zažehnou v nich,
Plamen, vášeň, lásku, slast,
Tak pak návrat v realitu,
Stejně rychle láme vaz.

Jak ti ptáci nad jezerem,
Plují slunnou oblohou,
Rychle mračna stahují se,
Nad tou duší nebohou.

Skelný pohled na oblohu,
Touha, závist v ptáků let,
Tolik touží uniknouti,
A nevrátit se nikdy zpět.

Nad světem se vznášet lehce,
Všemu zlému vzdálená,
Zavzlyká jen tiše, tence,
Když lámou se jí kolena.

Tvrdý dopad těžce nese,
Už natisíckrát slepená,
Křehká duše rozplyne se,
Pak všemu je už vzdálená.

Za bouře i v slunce svitu,
Stále slyšet její vzdech,
Věř jen svému nitru,
Pak už neklameš se v nich,
V lidech ...