Sbohem dát

Srdce jeho netouží,Duše už dál nebojuje,

Ať se třeba usouží,

Dívka jež ho potřebuje.

Ať si na něj tajně myslí,

Když jde večer sama spát,

Naplněna nenávistí,

Že další chtěl si jenom hrát.

Člověk má jen jedno bytí,

Jež rychle konce dovrší,

Tedy nemá jeden zbytí,

A hledá duši nejbližší.

Naleznout ji to dá práci,

Nejednou se víra spálí,

Pak přiženou se temní mraci,

Co je zjevné náhle halí.

Nejistota, strach a bázeň,

Odhání Tě od cíle,

Najdi v sobě pevnou kázeň,

Nevzdávej se té chvíle.

Okamžik byť to jen pouhý,

Kdy štěstí, radost pocítíš,

Kdy plníš si své tajné touhy,

V bezpečí nirváně blíž.

Nezahazuj tuhle chvilku,

I když děsí Tě to víc,

Hledej v krunýři skulinku,

A nadechni se z plných plic.

V širý svět vykřič tu zprávu,

Že ti zase dobře je,

Už nehalíš se v temném hávu,

A stále žije naděje.

I když byť jen záblesk pouhý,

Chvilka štěstí pomine,

Nevzdávejte se své touhy,

Kdo zabojuje, vyhraje.