Oné noci májové

Daleko od světel měst,

Na stranu od hlavních cest,

Vydal se dychtivý pár,

Že jarem nechá se svést.



V máji je spaluje touha,

Tak stačí chvilička pouhá,

Už spolu skotačí v lese,

Jenomže najednou ouha.



Po cestě kráčejí postavy,

A to jim nejde do hlavy,

Kde se tam ti lidé vzali,

Když oni chtěli být sami.



Do trávy více se přikrčí,

Oba se na moment odmlčí,

Čekají než cizí odejdou,

Pak vášnivě zase se obejmou.



Paprsky sluneční září jim nad hlavou,

Stromoví přikrývá oblohu modravou.

Skrz větve listovím slunce sloup proniká,

Zalkne se vzrušením když slastí zavzdychá.



Oči žhnou chtíčem když zvýší se tep,

V záplavě slasti sotva popadá dech.

Pak vlna rozkoše tělo jí zkroutí,

Když pod ním v extázi sladké se hroutí.



Oddáni vášni a v zápalu rozkoše,

Těla se prolnula, splynuly i duše.

Emoce, chemie teď jimi cloumá,

Když v trávě pod stromy plní je touha.



Blažené steny z hrdla se derou,

Když se ti dva k vrcholu ženou.

Tlukoty srdcí jim rytmus udávají,

I když se šeří tak nepřestávají.



Kratičký oddech však jistě se hodí,

Tak jen tak leží, v oči si hledí.

Májová luna jim nad hlavou svítí,

Blikavé hvězdičky jak luční kvítí.



Touha je nezdolná opět je zaplaví,

Hřejivé hlazení další akt připraví.

Spletenec těl ozáří luna,

Zas dere se sladký mok z jejího lůna.



On chtíčem přemožen do ní hned proniká,

Jak tětiva prohne se a slastně zavzlyká.

Naprosto oddána do sebe pojme ho,

Statného chlapáka, velkého, tvrdého.

Po okraj plná ho rozkoší třese se,

Jestli jen tolika nádhery unese.

Jak tyčí se nad ní ve svitu měsíce,

Maličkých pulečků vypouští tisíce.



Ta šťáva proudí jí jak míza stromem,

Blahem se rozpadá pod tím ohonem.

Šťastná, ukojená v náruč se mu choulí,

Doufaje nezdá se jí to sen pouhý.



Tu salva rozezní les a je poleká,

Copak to chystá ta temná noc daleká.

V oblohu tříští se barevný prach,

Vzhlížeje s úsměvem nemají strach.



Jakoby na povel ohňostroj spustí se,

Když ti dva blažení k sobě tam choulí se.

Jak v oslavu májovou rakety létají,

Jakoby slavili, že už nehledají.



Že ti dva našli se už dobře ví,

Ví to i louka, les i to křoví.

Byli jim za svědky té noci májové,

Luna a ohňostroj, to jen tak nebude.