Těžší než olovo

Nejlepší slovo je láska. Je to slovo hřejivé, teplé, měkké a něžné jako padající peříčko. Mám strach! Jak jednoduché. Prostý a obyčejný strach, který zacloní i slovo láska. Nějak už neumím adekvátně reagovat na stresové situace. Někam se mi ztrácí síla na cokoliv. Mám strach ze sebe. Z toho jak dlouho ještě … Sama sobě nevěřím. Už bych za sebe nedala ruku do ohně. Teď už ne. Bojím se sebe sama.

Dneska se to projevilo neskutečnou silou a já to skoro nedokázala zastavit. Děs. Viděla jsem sama sebe. Dívala jsem se na sebe očima někoho jiného a přitom byly moje. Jako bych stála vedle sebe. Nemohla jsem tomu uvěřit. Bála jsem se. Opravdový strach se všemi příznaky. A údiv. Údiv nad tím, jaká doopravdy jsem. A jsem taková doopravdy, nebo už se to projevuje se silou sobě vlastní a ovládá mě to? Začínám se v sobě ztrácet. Kruci, jak mě všechno schází... Pohlazení, úsměv, obejmutí, něha, vzájemná slova.... všechno tohle. Jak já potřebuju city. A věřit ! Opravdu věřit. Už se nebránit a nestavět hradby. Už chtít něco i pro sebe. Ale nějak moc přebývá to všechno černé, co je ve mě. To, co se tam za tu dobu samoty nahromadilo a teď to tam tíží a vyvolává bojavé myšlenky. A já se tomu bráním. Ale tím se i hrozně měním. Už jsem si myslela, že mám našlápnuto k tomu, jaká jsem byla o hodně dřív. Milá, usměvavá, klidná, naslouchající... Ale ne! Všechno je jinak. Stahuje mě to dolů a já jsem opět v pádu. A tak kolem sebe tápu a snažím se přežít. Jakkoliv. Jenže ten strach, ta tíseň, samota..... ta nemoc nade mnou začíná vítězit a já už se ani nebráním. Nechci. Chci – už nežádám , ale doopravdy chci ! - trochu klidu. Jistoty. Doufat / vědět, že jsou alespoň některé věci v pořádku. Že se vrátí do dobrých kolejí to, co je pro mého nejbližšího člověka už neměnné. Že se najde někdo, kdo dokáže přebít tu hnusotu, co mě ovládá a kdo mi dá ještě šanci na život. Na normální život. Na život, kde všichni budou vyrůstat a stárnout tak, jak se má a nikdo a nic, mi je nevezme předčasně. Na život, který bude i můj. Na život, ve kterém budu moct rozhodovat i já. A ne jen minulost. Jak já potřebuju obejmout.... Teď a napořád. http://www.youtube.com/watch?v=FHyE-NcRIIo&list=PL1B57E2C85FDE9865&index=3