Nuda

Seděly naproti sobě. Smály se. Jako pokaždé, když se viděly. Znaly se skoro celý život a stále měly o čem mluvit. Najednou Alice zvážněla.

"Holka, já se pořád tak nudím!"

Bára zůstala zírat s otevřenou pusou. Hrnek kávy na půli cesty k ústům. Trochu přivřela oči a zkoumavě si Alici prohlížela. Vypadala jako obvykle. Ta veselá a bezstarostná Alice. I když teď s trochu zamračeným výrazem. Na první pohled banální věta. Ale ta myšlenka jí nešla z hlavy. ALICE SE NUDÍ. V duchu přemýšlela, kdy se naposledy nudila ona.

"Slyšíš, co říkám? Poslední dobou je to vážně hrozná nuda," vytrhla ji z přemýšlení Alice.

"Nuda?" Bára to slovo převalovala v puse. Tohle od Alice nikdy neslyšela. Naopak. Pravidelně ji zásobovala historkama o tom kde, s kým a jak si užila. Alice měla spoustu kamarádů. Hrála volejbal, jezdila na vodu, pořád se kolem ní motali chlapi. Byla to přesně ta holka, s kterou chce každý být.

"Jo, neskutečná nuda," trochu znechuceně zamumlala Alice. A teď se zamyslela ona. Vzpomínala na doby, kdy měla pořád co dělat. Kdy měla spousty kamarádů a s každým si měla co říct. Na doby, kdy odháněla chlapy, o které neměla zájem. Na ten okamžik, kdy potkala toho dokonalého. Na jejich první rande, první polibky, první milování. Noci a dny plné vášně. Nekonečné telefonáty. První auto. První dítě. První hypotéku. První dům. Večery u televize. Rodinné oslavy. Rodinné výlety. Rychlá milování.

"Já myslela, že máš to, o čem jsi vždycky snila," přerušila Bára její tok myšlenek.

Ano, měla všechno. A byla to taková nuda!