Jak mě Veni rozbil.

Už ten dotyčný týden týden začal špatně.V pondělí jsme teprve jeli skládat a nakládat. Na nakládce řada, jako by tam dávali něco zadarmo,tak než jsme si naložili bylo už zbytečné někam vyjíždět.Tudíš jsme vyjížděli až v úterý ráno.Ráno jsem upozorňoval dispečera ,že je o víkendu Mikuláš a chci jet s dětmi na chalupu. Tvářil se jako obvykle,když po něm člověk něco chce,tak už jsem ho nedráždil. Hned za firmou nám přes cestu přeběhly dvě černé kočky,né jedna ale rovnou dvě. Už se dalo tušit,že to nebude obyčejný týden.Dojeli jsme do německa složili a dostali nakládku,na kterou jsme přejížděli skoro 200km.Přijedem a zase řada jako na šukání zadarmo... Naložili jsme papír a vyrazili směr Barcelona.Prokousávali jsme se německem napříč do po okreskách,protože tam žádná dálnice není.Takže spravuje se most-objížďka. Přijedem do Freiburgu-dopravni kolaps,vjedeme do francie policejní kontrola. Ustáli jsme to bez ztráty kytičky bylo jen ty,ty,ty,za rychlost. Hranice španělsko,za prvními platidly obrovská policejní akce.Zakuklení policajti se samopaly,v neprůstřelných vestách a se spike stripy...Majáků jako v Las Vegas.Zase zdržení.Dorážíme na vykládku dvacet minut po začátku našeho "vykládkového termínu" naštěstí nás pouští dovnitř a nemusíme na konec řady. Rozplachtujeme auto a začíná pršet...Jak jinak že? Přejíždíme na nakládku,něco jako DHL prostě balíky z celého španělska co se vezou směr Čr nebo Polsko.Ty naše tam nejsou...Takže čekáme... 9hodin... Jsem značně vkurvený... Ve 19.00Hod nás berou na rampu.Nakládají v tom telefon.Polská speditérka volá,že na jedno auto nenaložili 8 palet,které nutně musí odjet,jdou přímo na linku do Fiatu do polska.Takže budem muset ještě 130km přejíždět pod Barcelonu...Opačným směrem než domů.Už vím že Mikuláše nestíhám,teď je to jisté. Španělé kombinují jak to naložit,aby to tam na auto vlezlo.Třikrát mě překládají,pořád to nevychází.Zase telefony do polska.Z polska volá speditérka,vysvětluju jí, že to opravdu nevleze,nejsme nafukovací.Zase půl hodiny telefonují...Takže pět palet nakonec nenakládám,aby mi tam vlezlo těch osum "nutných". Přejíždím,jsem nasraný, tak těm koním pod kapotou dávám oves. Mezi tím zase pět telefonů,kdy tam budem, že na nás čekají a naloží nás.Příjiždíme tam krátce po 23.00 hod. Brána zavřená, dobyváme se dovnitř.Vratný nám otevírá,vjíždíme dovnitř,zase debata že máme nakládat.Po chvíli přícházi řidič ještěrky ale v civilu ,že už jde domů.Že nás naloží až ráno.Voláme speditérce do polska,že nas tady mají u prdele... Předáváme ji vozičkáře,zase rozhovor... Vozičkář bere telefon a volá nějakému svému šéfovi,ten ho taky posílá do prdele,nakládat se bude až ráno,protože nám nemá kdo dát papíry. Takže nic.Polka se omlouvá,že aspoň vidíme jak ti španělé lžou,jí naslibovali že nás naloží. Jdeme do auta a parkujem.Okamžitě si naléváme po štamprli.Zmocňuje se mě beznaděj a vztek.Ráno je totiž svátek a nesmí se jezdit... Odcházím na pláž,která je asi kilometr od našeho auta. Venku je celkem vítr...Vidím jak se kužel světla majáku každou chvíli prohání po budouvách na pobřeží.Stojím na pláži,boty se mi boří do písku.Je úplněk a měsíc se odráží v mořské hladině až po obzor.Vlny šumí,maják svítí... Bože můj to je krása, vypadává ze mě... Vlny mi šplouchají až ke špičkám bot.Chvíli koketuju s myšlenkou se okoupat... Jenže tady není nikde žádná sprcha,jako na jiných plážích a já nemám rád ten pocit na těle,jak jsem po uschnutí od té mořské soli.Zouvám si boty a ponožky a chci si alespoň namočit nohy.Stojím v chladném písku a s každou vlnou,která se mi přeleje přes nohy citím jak se bořím hlouběji a hlouběji... Vybavuje se mi moje starší dcera,jak jsem ji o prázdninách vzal k moři.Jak s pískotem utíkala před každou vlnou... Jak zkoušela jestli je moře opravdu slané... Tolik bych tady chtěl mít sebou někoho koho miluju a koukat na tu nádheru s ním... Po tvářích mi stékají slzy...Myslím na svou lásku,děti i toho chlupatého psa... Bosý odcházím k nejbližší lavičce. Sedím a představuju si jak jsem mohl zítra večer vítat s dětmi Mikuláše.Jak by se můj syn ke mě tisknul před čertem a mačkal mi ruku.Jak by holky hádaly kdo je Mikuláš a kdo čert... Na mou ženu,jak mi podává svařené víno,jak mi hřebíček vklouzne s prvním usrknutím do pusy... Odcházím do auta... Ráno nakládáme těch pitomých osum palet a zjištujeme jestli můžem,nebo nemůžem jet, když mají španělé svátek. Po hodině telefonuje polka,že volala přímo na Policii a tam ji řekli,že po dálnicích směr ze španělska se normálně jet může.Za ty roky co jezdím už dávno vím,že řeknou cokoliv, jen aby zboží měli včas.Nakonec se rozhodujeme jet.Plížíme se kamiónem přez 230Km na francouzké hranice.Naštěstí si nás nikdo nevšímá.Ve francii parkujeme u Burg-en-Bresse a budem dělat víkend.. Už jsem celkem v pohodě,ta depka už je pryč. Ležím na posteli a otevírám amatéry. Jééé,blog od Veniho... Intimita velkých mužů,zajimavý název... Dočtu a mám zase oči zalité slzami,jsem zase rozbitý na malé kousky...

Fred