To byl teda trapas...

Znáte to... Vánoční shon v obchoďácích,všude plno lídí a taky potkáváte spoustu známých.
Tady Venca se ženou...Páni ta nakynula za tu dobu co jsem ji neviděl...
Tady Renek... Jeho žena je u kosmetiky a on se snaží děti odthnout od hraček.Moc se mu to nedaří,přece jen jsou dva...
Tady stojí Petra... Páni vypadá pořád dobře,její obě dcery vypadají spíše jako její sestry.
Kde jsou ty časy co seděla v lavici za mnou a já ji tak rád koukal do výstřihu.Taky jsem si několikrát šáhnul... :-)
Tak stojím opřený o svůj vozík,ostatně jako dost chlapů kolem mě.Soustrastně na sebe pokyvujem,kroutíme hlavou a koulíme očima.
Naše ženy pobíhají kolem mezi regály a vybírají a přebírají...
Rozhlížím se kolem najednou vidím ten dokonalý zadek.Těsné rifle obepínají nádherné křivky sexy zadečku.Štíhlý pas a dlouhé husté černé vlasy...Můj pohled na ní visí,prohlížím si ji stále dokola.Otočí se ke mě bokem. Ty vole to je Bianca...
Jsem si říkal že takový zadek znám... Prohlíží si prádlo,přiměřuje,kouká na sebe do zrcadla.Očividně jí to jen tak přiložit na těsný svetřík nestačí.
Bere si několik vzorků a mizí v kabince...
Zmocňuje se mě chtíč,zase vidět její hebké tělo.Rozhlížím se kolem,její muž nikde není a její vozík stojí opuštěný.
Koukám kde je má žena... Přehrabuje se v bramborech,děti kolem ní pobíhají a pomáhají ji.
Okamžitě se rozhoduju. Jdu překvapit Biancu a popřeju jí k vánocům.
Nechávám vozík vozíkem,kličkuji mezi stojany a neomylně stojím před závěsem kabinky,za kterým stojí má bývalá láska.
Ještě se rychle rozhlédnu,jestli opravdu není v dosahu jak její muž,tak moje žena.
Vše vpořádku,nikde nikdo.
Potichu rozevřu závěs,stojí v kabince jen v kalhotkách,sehnutá k nějaké podprsence.
Přistoupím k ní přirazím svůj rozkrok k jejímu zadečku,ruce v jejím pase.
Líbám ji na rameno a šeptám :"Sťastné a veselé Bianco,moc hezké prádelko..."
Dotyčná žena ztuhla a napřímila se.Říkám si asi má kozačky na podpadcích,tak vysoká přece není,to bych nezapomněl. Mé ruce stoupají po jejím těle... Hmm... i ta ňadra jsou nějaká větší... Zvedám hlavu a koukám před sebe do zrcadla.V něm se odrážím já...a úplně cizí neznámá ženská ! ! !
Koukám do toho odrazu na tu ženu,teď jsem ztuhnul já. A opravdu ne tam,kde myslíte...
Její výraz obličeje není naštvaný,nebo dokonce agresivní.Kouká na mě s tázavým výrazem a obočím snad do půli čela.
"Jééééžiši,promiňte.... to je omyl... myslel jsem,že jste někdo jiný... opravdu se omlouvám... myslel jsem že jste má exmilenka..." koktám zmateně.Ve vteřině jsem celý červený a uši mi svítí jak Machovi když jel po zábradlí...
"Mohl by jste mě pustit?"odpověděla klidným hlasem.Teprve teď jsem si uvědomil že stále držím její ňadra ve svých dlaních.
"Pardóóón..." rychle ze sebe vyhrnku a koukám zmizet.Zastřu za sebou a přes závěs ještě dodávám. "Nezlobte se,opravdu omyl..."
Když viděla jak jsem z toho zmaten,tak ani neudělala scénu a ani po držce jsem nedostal...
Stál jsem pak u kasy a dával nákup na pás.Krotil jsem své malé upíry,kteří se mi tam ještě na poslední chvíli snažili nacpat aspoň lentilky...
"Šťastné a veselé vanoce Vám přeju..." ozvalo se za mnou. Zvednu hlavu a kolem projíždí ta neznáma s vozíkem a zavěšená do snad dvoumetrového hromotluka...
"Vám taky přeji..."zabručím a jsem snad po pás zabořen do vozíku...
"Kdo to byl"ptá se mě má žena.
"A víš,že ani nevím,asi se spletla..." odpovídám a snažím se dělat jako by nic.
Polévá mě horko,když si vybavím jak ten chlap stál hned vedle a soustrastně jsme na sebe kývali... To mohlo hodně špatně dopadnout.
Kuwa ten můj strážný anděl teda má šichty... Musím si večer dát na jeho zdraví...
Ale jsem rád že ho mám...

Fred.