Jen takový příjemný pokec.

Celý den jsem se dnes plácala od ničeho k ničemu. Slibotechny se samozřejmě neozvali, jak jinak. Měla jsem tisíc chutí, ale do kupy žehlení se mi teda absolutně nechtělo. Asi 2 x jsem mrkla na net, ale nemělo to smysl. Co taky odpovědět sebestřednému kousku, když mu celý týden vypisuji kdy mám čas a ať zavolá, protože je pro mne důležité co slyším. Samozřejmě že jeden zápolí s chřipkou, sic! Druhý se samou šikovností prý přizabil a třetí napíše, jsem doma kdy přijedeš? Už letím brouku, celá žhavá a nadržená. Má to jednu chybu, neslyšela jsem tvůj hlas, a riskovat že se tam na mne vrhne nějaká nadržená ramlice, to teda nebudu. Tak nic, holt kupičko třes se, dnes s tebou zatočím. Žhavím želízko, cákám vodou, pěju jak Tornádo Lou a co to? Najednou se rozezvoní telefon, cvrliká jak stádo cvrčků v letní trávě a moje srdce se skoro zastaví. Opatrně jej beru do ruky a koukám, číslo neznáme, mám? Nemám? Přijmu hovor a tiše jako myška poslouchám. Halóó, halóó, hlas zní velmi příjemně, tak se představím a zeptám se, čeho si žádá. Prý chybí společnost na večeři. No hlad mám, jsem se nějak zapomněla najíst, ale už je 21 h, to nám už asi nikde véču neudělají. prý že jo, na Synkáči v pizzerii... Kristova noho na Synkáči? Tam je prý furt černo a nebezpečno. prý že né. Tak co, Nahodím milý obličej na všední xicht, vytáhnu hodobóžový šatečky, nastartuji a jedu. Tý jo, docela mladý pěkňuch se opírá o černou audinu a já si připadám jak popelka. Co se dá dělat, vylezu z košťátka a poklesávám nejen na duchu, ale i v kolenou. Jde ke mně, dvorně zvedne moji ručku ke své tváři, představí se a nabídne rámě. Jsem jak v Jiříkově vidění. Pomůže mi z kabátu, podrží židli... Probůh! kde se tohle to mládě naučilo? Vtipně vede rozhovor a je vidět, že má přehled.Objednává suché červené z Černé Hory, vybíráme jídlo a hovor plyne bez škobrtání a zádrhelů.

Bavíme se, jako kdyby mezi námi nebyl minimálně 20 let rozdíl a jako kdyby jsme se znali nejméně 100 let. Večeře pomalu končí, samozřejmě že nemohu jet, volá mi taxi a loučí se.

Tak snad někdy na viděnou.