Strelec-Vodnar

Jedneho mraziveho dne jsem jela na nakup do obchodniho centra. Nakoupila jsem potraviny, a jako pokazde mi to nedalo a bloudila jsem potom po obchodech s oblecenim...
Je to uz davno, nekolik let. Narazila jsem na jedne saticky, tere se mi zalibily. Vzdusne, jarni, kratke. Bile s oranzovymi motylky.

Vis, ja jsem tenkrat netusila, ze zustanou v me pameti navzdy.
Hezky, dlouhodoby vztah, spokojenost, potom rozchod a jen uzivani si zivota.

- nikoho z vas kluci nechci, zadny vazny vztah. Jen si tak budeme blbnout.
Atake tomu tak bylo. Rok...

Telefonat - sejdeme se v pondeli? Kdy mas cas?
- Vis, jsem v praci, ale na obed si zajit muzeme.

Je dvanact, jdu z kancelare, a ty ne a ne se ozvat. Rozcilim se, a to velmi.Co si o sobe myslis, ty, chlape? Nejsem zadna lacina devka, ktera by tu stala a cekala. Tak uz na me zapomen.
Cesta domu, uz bezim po schodech nahoru a najednou slysim vyzvaneni.

- Omlouvam se slecno, nemohl jsem. Muzeme ted?

Hlavou mi probehnou rozcilene myslenky,
- Zblaznil jsi se? To si myslis, ze po trihodinovem zpozdeni budu ochotna se s tebou sejit?

Ale osud si takovou reakci asi nenaplanoval. Neco jineho to bylo, neco, co me primelo i pres rozcileni a hrdost rict Ano.

Vybehnu po schodech nahoru domu a zas cekam. Nechapave. Kvuli cemu vubec to delam, co se se mnou deje?... Abych ja cekala na chlapa??? A presto cekam.

Muz ve svetlem obleceni vystoupi z auta.Suverenni, sebevedomy a na prvni pohled s nadechem arogance a tvrdosti. Zatracene... presne to, co me bere.

Je teplo. Duben.

- Ahoj. Rada bych kavu, ale dobrou.
-Tak fajn, jedeme.

Utulna hospudka, prijemny, uprimny rozhovor. Moje pocity - tlak silne energie a dominance.Odstup, sila sebevedome osobnosti.Uvazovala jsem podle toho, ze uz se nikdy nepotkame.Ze takove lidi nemohou mit nic spolecneho.

Dva mesice na to se z nej stala nejvetsi laska meho zivota.Obrovska, silena, neskutecna...Superlativa v tomto pripade nemaji konce.

Nekolik tydnu po prvnim setkani...Uz je venku horko, pise jestli se nesejdeme. Vyndam ze skrine saticky, te bile, kratoucke, s oranzovymi motylky.Vezmu si vyssi boticky se snurkami.

Hreje slunicko, je tak jasna obloha po te zime, neobvykle a jasne je vse zalite sluncem.

Zahradka ... Naproti skupinka lidi...

- Omluv me, jdu na zachod.
- Ano? Tak az udelas par kroku, nadzvedni si saty. Chci videt tvuj zadek.

Kolik lidi dokaze udelat neco takoveho pred te mer neznamym clovekem?A na verejnosti?

pochodovala jsem a nadzvedla jsem je:).Nevim zda-li jsem se cervenala.Na zadku se otiskli prouzky zidle.A stydela jsem se kdyz jsem se otocila a videla jeho usmev...