Jak jsme spolu fotili galerii

Někdy má můj milý takové nápady, že nevím, zda ho mám uškrtit či zulíbat. Jako dnes.

Sedíme si spolu odpoledne na terásce našeho domečku a popíjíme kafíčko. Sluníčko konečně krásně nahřívá, já vystavuji své nahé tělo jeho dotekům a můj milovaný se na mě mlsně dívá. Tuším, jaké má choutky, ale nedávám to na sobě znát a za zavřenými víčky jen tuším jeho vzrušení. Najednou ucítím jeho ruce na mé kůži, jako vždy mě jen tak polehoučku něžně začíná hladit...dělá mi to moc dobře. Ale snažím se to nedávat na sobě znát.

Láká mě do ložnice, ale já mám chuť nechat se jím ještě chvíli přemlouvat. To laskání, doteky i polibky jsou mi tak moc příjemné...

Náhle mě ale zarazí větou: "Když už máme ten účet na amatérech, nenafotíme spolu nějaké fotky?".

Moc jsem neměla představu, co si pod tím představuje.

"Vezmu si do ložnice foťák a budu u toho občas cvakat."

To mě mírně rozladilo. Jak si to chlapec vůbec představuje? Jako Hurvínek válku asi. Po chvilce přemýšlení jsem, docela zvědavá, s ním odešla do postele. Uprostřed předehry, kdy se věnoval jazykem i celými ústy mému klínu, si ho náhle trochu víc roztáhl prsty - blik! " A máme první obrázek". Moc vzrušující mi to nepřišlo, ale polkla jsem to a snažila se na to nemyslet, abych si mohla vychutnat jeho božský um. Pak si nade mě klekl, kroužil svým žaludem po mém poštěváčku a cvak "Už máme druhou". Pomalu zasunoval a vysunoval, nořil se do mě a já byla jakási...bez chuti. Toto se mi běžně nestává, Ale...cvak, klik, cvak...a pak si to mám užívat?

"A ještě zezadu, pojď". Vystrčila jsem, už bez jakéhokoli nadšení, zadeček a on do něho vklouzl. Cítila jsem, že není úplně tvrdý, ale zase blik, cvak "To budou skvělé fotky".

Přestalo mě to absolutně bavit. Otráveně jsem ještě chvíli držela, naštěstí mě moje kundička nezklamala a byla mokrá. Po chvíli jsem uslyšela jeho zafunění a ucítila na zádech dopad mokrého výstřiku. Poslední cvak a poznámka " A máme to kompletní."

Kdybych ho tak moc nemilovala, omlátila bych mu v tu chvíli jeho přeslavný foťák o hlavu. Naštěstí je ve mně silně, a tak jsem si jej nezmrzačila. A hlavně pak později po setmění, bez fotoaparátu a pro jistotu v úplné tmě, mi to udělal moc krásně:)

A jak dopadly fotky? Můžete se přesvědčit sami.