Jsem slaboch...

Jsem slaboch. Nemám silnou vůli. Neodolám pokušení,ikdyž jsem si to tisíckrát slíbil. Tolikrát jsem jen koukal a nic víc. Záviděl jsem... Chtěl jsem taky,ale rozhodl jsem se odolat. Říkal jsem si: "Ne ! Nebuď srab Frede! Ty odoláš a vydržíš to! Jsi pán svých perverzních choutek! Jsi ten co ovládá svou vůli... a ta je pevná jako skála..." opakoval jsem si to stále dokola. Nevnímal jsem co se děje kolem mě. Z hluboka jsem dýchal a snažil se přesvědčit sám sebe,že na to mám...
Snažil jsem se vytěsnit všechny ty pokušení kolem sebe. Dařilo se mi do chvíle ,než se otočil vítr a mým nosem projela ta omamná vůně. Cítíl jsem, jak prostupuje mým tělem, jak na ni reaguje každá buňka mého těla. Karel ,který tam stál se mnou, byl na tom stejně. Zvedl hlavu a čumákem nasával okolní vzduch... Jeho oči zčernaly a začal z hluboka dýchat. Drápy na tlapách se mu prodloužily a naježila se mu srst. Tesáky vykukovaly z tlamy a po vousech mu stékaly sliny. Otočil hlavu ke mě a podíval se na mě... Bylo rozhodnuto....

Jako by mi to předal a nakazil mě. Rozšířily se mi zornice a začínal jsem se proměňovat. Zrudly mi tváře a horko se mi rozlévalo po celém těle. Tep se mi prudce zvedl, hruď se mi zvedala a klesala s každým nádechem a výdechem. Probouzelo se ve mě zvíře. To zvíře,které jsem se snažil potlačit... Bylo pozdě. Má vůle byla poražena... Skála se rozdrolila...
Už bylo pozdě. Měl jsem pusu plnou slin a jen stěží jsem je stihal polykat. Chci Tě,chci,ať jsi cokoli. Znovu jsem se z hluboka nadechl a zavyl k nebi jako vlk. Karel to opakoval po mě a oba jsme vykročili. Jen těch pár metrů a stanul jsem před ním. Byl tak velký,tak podmanivý,tak nebezpečně svůdný...Mohl jsem na něm nechat oči. Nevěděl jsem co dřív. Co... Co... Co... Tohle? Nebo tohle? Bože co si mám vybrat. Chci všechno!!!

Grilovaná krkovice... Vepřová žebra na grilu... Klobása na grilu... Rojberka... Pikantní brambory... Marinovaný vepřový steak... Bože... Co si mám dát. Jsem zvíře!!! Jsem masožrout...
Karel mi drcá čumákem do ruky a hází hlavou ke grilu... Máš pravdu kamaráde... Vítězí žebra... Ochotná obsluha vidí,že není radno snámi žertovat o váze a automaticky padá půl kilový kus na tác. Hořtice,křen,kozí rohy a chléb. Třesou se mi ruce,když platím... Nemůžu se dočkat. Karel mě táhne k lavičce za jiným stánkem. Nikdo tam nesedí, ani na nás nebude tak vidět.
Karel sedí a kouká ,jak mu z masa jedním otočením uvolním žeberní kost. Jazyk mu z tlamy visí skoro až na zem. Podávám mu kost. Z huby mu kapou sliny stejně jako mě. Bere kost do tlamy a lehá si přede mě. Drží si ji v tlapách a labužnícky ji okusuje...

A teď já. Zvedám ten flák masa a s chutí se do něj zakusuju. Mým tělem projíždí chuťové orgasmy. Ještě,znova a znova... Zapomínám na chleba a křen. Jen namočit do hořtice a zakousnout kozí roh. V mé puse je pravá swingers párty. Chutě tam do sebe narážejí,milují se,míchají se,šukají... Obracím zrak a skoro na mě jdou mdloby. Bože.... Děkuji Ti... Děkuji Ti za to nečisté zvíře jakým je čuník... Děkuji Ti,že nejsem muslim... a nikdy nebudu...
Jsem mastný až po uši. Celá moje tvář se leskne štávami. Jsem uspokojen... Karel chroupe kosti. Jsou měkoučké a nedělá mu to nejmenší problémy. Leží mi u nohou a spokojeně oddechuje. Abych se trošku dal dohromady,padl celý balíček papírových kapesníků. Ano,jsem uspokojen...

Beru Karla a jdeme k autu. Za chvíli přichází má žena...
"Tak co jak jste se měli? Čekáte dlouho?" ptá se nás.
"Ne, v pohodě... Jen jsme se prošli. Jaký byl koncert? " zamlouvám rychle a koukám na Karla. Jen na mě mrknul jedním okem a dělal,že nic neslyšel a neviděl.
"Jo super...Moc dík,že jste na mě počkali..." odpovídá ještě celá natěšená.
"Tak co bychom pro Tebe neudělali... " odpovídám s úsměvem...

Fred