Návštěva

Zlato...jsi těžká, odval se, prosím...to jsou přesně slova, která chcete slyšet, když ošukáte svou drahou polovičku...

Známí odešli po naší malé party a jedné flašce tvrdého do dna. Jenom jsem za nimi zamkla dveře a svlékala jsem se...Počkej, co děláš, zeptal se mě?! Zlato, co myslíš...chci to celou dobu, co jsem to začala zkoušet na mou provdanou kamarádku. To, že seděl její manžel vedle, mě nijak netrápilo. V tomhle směru je konzervativní...Co se dá dělat...Ale měla jsem hroznou chuť šukat....A když se napiju, snad to znáte!?

Na svého drahého jsem si počkala u koupelny, nahá...měl trochu problém s tím, že zase blbnu. Jenže mě tepala krev mezi nohama. Musela jsem si ho tam zasunout...

Na gauči, u Bonda a lampičky jsem si ho osedlala, dráždila si dírku o jeho žalud, nahoru dolů. A já se chvěla...jenže pak jen prásk prásk, jsi těžká.

Jako pokaždé jsem si došla do sprchy a myslela na něj. Řekl by mi to samé? Po pár letech? Odval se? Asi ano...nemám iluze, že to je jiné, jinde lepší...ale představa, že to může pokračovat společnou sprchou a mazlením k uspání je přece jen vláčnější...

Takže bych šukala znova, ale s někým, kdo by mě hned nesundal a neposlal do koupelny..s někým, komu by nevadilo semeno na těle a klidně by ležel dál a poslouchal dech toho druhého...

Nespočítám, kolik slivovic mám zrovna v sobě, ale chtěla bych citítm nejenom svoje tělo,ale i toho druhého, aspoň na okamžik a doufat, že mě bude chtít po chvilku znovu...