Někdo má rád holky

jiný zase vdolky.

Myslím, že toto pořekadlo tady zná každý. Stejně jako podobně oblíbené De gustibus non est disputandum. Překládat asi netřeba, gusto i dišputát zní jen latinsky o něci vznešeněji.

Na druhou stranu, když (nejen) tady někdo přizná, že rád(a) vdolky nebo medové koláčky, tak se objeví spousta komentářů, dokazujících, že vdolky nejsou zdravé, že holky se nemají šukat a že vše je na hovno, jen včely jsou na med. A med že je taky na hovno.

Snažím se takové diskuze ignorovat. Moje zásada je virtuálně žij a nechej žít. I když mne občas svrbí prsty, hlavně když se někdo z pánů naváží do holek (občas se ve mně, ale jen občas, probudí jemný muž), namočím si je (prsty, ne pány či holky) do studené vody, třikrát polknu a jako panic jdu číst raději knihu knih.

A čtu slova, která platí i dnes, i zde:

Svá záda jsem vydal těm, kteří mě bili, své líce těm, kteří rvali můj vous. Svou tvář jsem neskryl před hanou a slinou. Pán, Hospodin, mi však pomáhá, proto nejsem potupen. Proto dávám své tváři ztvrdnout v křemen a vím, že nebudu zahanben. Blízko je můj obhájce! Kdo se chce se mnou přít? Postavme se spolu! Kdo je mým protivníkem? Ať přistoupí ke mně! Hle – Pán, Hospodin mi pomáhá! Kdo mě odsoudí?