Už se to blíží

Ano, za chvíli je to tu. Těším se jak malé dítě, ale zároveň se bojím. Konečně. Muž o jakém jsem vždy snila, zavítá do mého doupěte, do mé ložnice. Nezklamu ho? Neodradím nějakou maličkostí? Jak já jsem nervózní.
Už dva dny lítám po bytě s hadrem a leštím vše, co mi přijde pod ruku. Co vyleštit nejde, kopnu pod postel. Potrpí si totiž na pořádek, pořád shání nějakou subinku či suba na úklid. Ještě nikoho nenašel. Je zkrátka náročný. Psa jsem už vykoupala, vyčesala a dva dny už žere mentolové pastilky. Je sice venku v kotci, ale kdo ví, co kdyby ho chtěl vidět… Horší je to s kocourem, co je vlastně kočka. Jakmile zapnu sprchu, zdrhá. Dnes se mi na něj podařilo aspoň vysypat pudr. Tak voní. Jsem tak zblblá, že jsem včera i chudáky děti donutila jít do sprchy, vyčistit si uši a ostříhat nehty. Pořád mi zní v uších to jejich zoufalé: „Mamííí, nééé!“ Ale nevzdala jsem to. Jen jsem si uvědomila, když už byly čisté a voňavé, že tu vlastně nebudou. Jedou za tatínkem…
Teď je na řadě moje maličkost. Co na sebe? Zajet pro nové prádelko nestíhám. Tak bez prádla? Mám si vzít ty kožené šatičky s výstřihem až k pupíku, co jsou společně s důtkami, tááák sexy? Nebo mám být raději za slušnou holku a vzít si jen bílou halenku se sukní a podvazkovým pásem? Nebo si mám vzít tu nabíranou minisukni s přiléhavým tričkem a podkolenkami, prostě svůdná školačka… Ve čtyřiceti, no, aby neutekl. Já prostě, nevím… On obdivuje spíš tu vnitřní krásu, není povrchní. Jeho poslední láska, byla na pohled docela roztomilé zvířátko, ale spáchala sebevraždu. Že bych tedy na sebe navlékla montérky, s laclem, na holé tělo… Nebo radši vytahané tepláky? Tvl, kam jsem zakopla holiny? Ty by k tomu sedly.
Jejda, měla bych začít cvičit. Nemá rád špeky. Ten nácvik hlubokého kouření se na mě podepsal. Proč mi proboha nikdo neřekl, že sežrat pět kilo banánu za tři dny se projeví na figuře? Cvičením to nestíhám. Zahájím hladovku a koupím projímadlo. Třeba splasknu.
A co s bobříkem? Oholit, zastřihnout nebo nechat? Sakra, to je dilema.
A ty kozy! Proč tak visí? Já to snad zruším, zajdu na plastiku, dám je do pořádku a pak mu cinknu. Ale ne. Je tak žádaný. Jede na ten sraz. Musím ho oblnout, dřív než mi ho tam sbalí nějaká nažhavená sexy amatérka. Povolím žárovku. Potmě nic nepozná.
Lednice už je ok. Do půlky je narvaná lahváči a v druhé si hoví kráva na chilli papričce. Doufám, že ocení vynaložené úsilí.
Zítra jdu poprvé v životě na kosmetiku. Slibovali, že vyžehlí každou vrásku, tak snad se to povede. Nehty jsem po přečtení blogu od Vadez zrušila. Přeci jen, kdyby se rozhodl pro útěk, musím být schopna utáhnout uzel na provaze. Takový dokonalý exponát muže mi zkrátka zdrhnout nesmí.
Končím. On sice říká, hlavně se z toho neposrat, ale já cítím, že tohle nedám. Já se prostě poseru…a brzy

Pa pa pa Vaše, tedy vlastně jeho Pyčka

PS.: Holky, jestli máte nějaké typy, jak tohle zvládnout, tak sem s nimi. Budu vděčná :)