Krásné prdelky

O análním sexu se tady básní poslední dobou neustále. No a jak si tak čtu všechny ty zážitky a prožitky gurmánů slasti, uvědomil jsem si, že je ve mně pořád ještě kus romantika. Od toho mne neodradí ani různé babizny zde s připínákem u pasu. Takže já miluji krásné ženské prdelky. Potěchu mého oka. Zavřu oči a vidím sochu Afrodité, jejíž alabastrový zadeček natíraly každý den kněžky těmi nejvoňavějšími olejíčky. Vzpomínám na všechny obrazy renesančních i barokních mistrů, kde se to půvabnými nahými zadky jen hemží. A holky, když si myslíte, že nemáte zrovna ideální postavu (co to je ovšem?), vzpomeňte na Rubense. Nemaloval žádné scíplinky a oko muže se zalíbením ošahává prdelky na jeho obrazech. V galeriích žen tady asi vedou rozcapení bobři, ale za sebe, coby dolňák, přiznávám, že mám raději, když je v galérkách celé tělo, kterému vévodí nádherný kulatý zadeček. Vlny těla a vlny zrcadla, pamatuji si tu galerii, která mne oslnila tou krásou. Vlny na hladině jezera a zadeček vyšpoulený na jeho břehu. Vlny nahého těla na posteli, které touží po rozhlazení. Vlny těl žen, které se mi líbí, i když mnou pohrdají.

Ano, amatérky i neamatérky, miluji vaše zadečky. A s análním sexem to nemá žádnou spojitost. Nebo má?