Když se pytel roztrhne

Předpokládám, vzhledem k charakteru těchto stránek, že první myšlenka ctěných čtenářek a čtenářů bude: "Ježíšmarjá, komu a o co?"
Bohužel ne komu, ale s čím a jak. Ale hrůza je to taky nemalá.
Pojali jsme v našem páru myšlenku, že už dlouho jsme si neužili sexu kolektivně (stálí kamarádi jsou teď zaneprázdnění) a tak bysme si mohli zas po čase vyrazit do Fantasy. Abychom předešli situaci z jedné párty, avizované jako "bi" (ano, líbí se nám model "každý s každým"), kdy jsme byli jediná sexující dvojice v klubu a ostatní na nás koukali jak na představitele mimozemské civilizace, věnující se neznámým rituálům, zkusmo jsme hodili inzerát na seznamku Amatérů, jestli se k nám někdo nechce přidat.
Většinou to valný efekt nemá, ale tentokrát se pytel s nabídkami přímo roztrhl - tři páry, které měly zájem se v klubu sejít a patřičně si zadovádět. Paráda!
A pak to začlo. Pytel se roztrh podruhé, tentokrát s pohromama. Týden před akcí si ta hezčí část našeho páru hnula zádama. Tak blbě, že sex nepřicházel v úvahu, ale doufali jsme, že se to snad dá dohromady. Dva dny před akcí explodovala pračka. Den před akcí (to už bylo jasný, že záda se nesrovnaly), jsme rozeslali omluvné zprávy, že nemůžem. Do toho se ucpal komín, v baráku jak plynový komoře.

V den "D", kdy jsme měli vesele řádit (volno, které jsem si v práci vzal, už jsem ani nerušil), přijel kominík, přivezli novou pračku, z práce mi volal šéf personálky, že mi konečně schválili rok a půl požadované výběrové řízení (pracoviště, které řídím, má fest podstav, navíc sháníme jednoho specialistu ze specifického technického oboru). Bohužel po dvou minutách hovoru bylo jasné, že termín a požadavky výběrka jsou nastaveny tak, že spíš stihnu odjet do Himalájí a přivézt odtamtud živého yettiho, než tady seženu požadovaného odborníka.
Vzápětí mi volal zástupce subjektu, který s námi dělá na termínovaném projektu, že bohužel pár hodně zásadních věcí nepůjde. Ani jsem nemohl řvát, protože to z jejich strany nebyla ani schválnost ani neschopnost, ale fakt zasáhla "vyšší moc". S pěnou u huby jsem hledal náhradní řešení, v noci spal asi dvě hodiny, a ráno bylo po pár telefonátech na další možné subjekty - náhradníky, vyřešeno.

Takže - nová pračka pere, kamna zase táhnou, my na pracovišti táhnem též, podstav nepodstav. Projekt se povedlo zachránit, bolavá záda se pomalu lepší, no a kdybyste teď v tramvaji nebo v metru viděli človíčka, z jehož poněkud nepříčetného výrazu se nedá určit, jestli se během okamžiku v záchvatu pláče zhroutí na zem nebo se na vás v amoku s řevem vrhne a prokousne vám krkavici, prostě si mě nevšímejte, snad se časem srovnám taky...