Prolog - úvod o Sáře a Danovi

Jmenuji se Sára a budu vám vyprávět příběh sebe a svého přítele. Inspiroval mne k tomu blog od jedné paní tady: https://www.amateri.com/cs/blog/46543/odrikany-chleba Moc jí fandím a děkuji, protože to nemá jednoduché a otevřeně se tady podělila o své bolesti. Jak jí rozumím! Její příběh a život mne pomohl nasměrovat, osvobodit. Díky jejím blogům teď společně s mým přítelem začínáme psát své příběhy. Možná časem přidáme i nějaké fotky a máme i video…

Máme s přítelem společné tajemství, strašlivé tajemství, se kterým se nemůžeme nikomu známému svěřit. Musíme jej tajit před svou rodinou, ve svém okolí, a hlavně v sboru naší církve. Bůh to všechno stejně vidí a všechno ví, on to zařídil, že se naše cesty spojily, ale naši nejbližší by to nepochopili a odsoudili nás. A tak věříme Vám – čtenářům blogů na tomto serveru – že jste ta správná skupina lidí, která nám pomůže vyznat se z našich hříchů, najde pro ně pochopení a možná nám i pomůže ukázat další cestu a dát rozhřešení.

Ale od počátku.
Vyrůstala jsem v klidné a harmonické rodině obklopena láskou svých rodičů. Vyrůstala jsem ve víře, obklopena přátelstvím a láskou podobně smýšlejících lidí. V naší rodině (myslím té širší – je nás opravdu hodně), máme ale i černé ovce. Nebo, dnes už to vidím trochu jinak – alternativní nezávislé osobnosti. Takovou je teta Jana. Není asi sama, jen se o nich doma nemluví. Nyní mezi takové lidi patřím i já a Daniel.

Můj život se zvrtnul, když jsem poznala jeho – Daniela. Je mnohem starší než já, a je krásný a hodný.
Bylo to před rokem a půl v létě, mě bylo šestnáct pryč. Všechno povím podrobně, postupně v dalších pokračováních.

Narozeniny mám v prosinci – jsem Střelec… Někdy střelenec :) Dělám zdrávku v jednom velkém městě, bydlím na intru. Před rokem jsem nakonec neodolala pokušení a udělala si tady účet. Čtu hlavně blogy, ale vzrušují mne i fotky – některé. Úplně mne to změnilo. Teď, když už mi je 18, nechci už nic tajit. Přemluvila jsem i Dana – dohodli jsme se, že zde budeme společně. Že chceme žít naplno, najít si zde přátele, se kterými můžeme sdílet naše tajemství. Prosíme o trpělivost, toleranci a pomocnou ruku. Děkujeme za komentáře.

Příběhy budu psát většinou já – Daniel na tohle není. I když - z počátku mi to jen vyprávěl a já to podle něj napsala. Pak to už i opravoval, a možná někdy i něco sám napíše. Pro mne je moc zajímavé sledovat jeho myšlení a zjišťovat, jak někdy jsme my holky hloupé a důvěřivé a jak někdy naopak máme zbytečné předsudky a překážky, které si děláme úplně zbytečně.