Středa, zase nic nebude

Někdy na mne dolehne, že na mne žádná nedolehne. A pak si říkám, marnost nad marnost a vše je jen marnost. Tedy až na včely, ty jsou na med. A když si myslím, že už mi to tikání nechybí, dochází mi, že žádný jiný strojek to srdce nemůže nahradit. Možná právě proto, jaký to byl originál, tak moc jiný než všechny ostatní. A jak to tikání bylo nad všechny vzdechy rozkoše. (Ach, ta růže).

v tolika klínech jsem hledal Tebe
v tolika polibcích chci nalézt sebe
pořád jen nacházím černotu děr
prázdnota tlačí mne do žeber

marné je tisknout se k cizím rtům
u srdce cítím jen temnoty šum
v desítkách náručí mne jenom zebe
bez Tvého tikání není mi lépe
našel jsem hvězdy, ještě ne nebe...