ON

Je to už pár let co jsme se neviděli, nemůžu na něho zapomenout. Jeho vůni mám stále v myšlenkách. Po dvou letech občasného sexu, plného vášně odjel nečekaně do Německa za prací. Ranilo mě to. Měl pro to vážné důvody. „Pochop to prosím, znělo z jeho myšlenek.“ Neustále jsem nad tím přemýšlel. Utekl přede mnou? , nebo je pravda co říká a musel za prací vydělávat peníze. Tvrdil, že se do mě zamiloval, aniž by to plánoval a lekl se toho. „Utekl“ znělo mi v hlavě. Během těch prázdných let, jsem nesčetně krát projel kolem jeho bytu a toužil ho potkat. Tisíckrát jsem mu napsal zprávu, že ho chci vidět. Bohužel vše marně. Aspoň zajít na kafe a mít ho ve své blízkosti. Ani to mi nebylo dopřáno. V myšlenkách stále žil. I když postupně, jak léta plynuly, vyprchávaly i vzpomínky. Psaní zpráv jsem omezil na minimum, až postupně odezněla i touha mu psát. Bolelo to. Bolela každá vzpomínka …myšlenka. Ale čas vše otupí. Po dvou letech mi zacinkal telefon. Otupěle očekávám pracovní SMSku. Najednou čtu „Už nechci být sám, nechceš se vidět?“. Nevěřím svým očím. Vypínám a zapínám telefon, jestli se mi to nezdá. Opatrně píšu „jsi zpátky v Čechách?“. Nečekám jednoduchou odpověď. Telefon zacinká „ano jsem, chtěl bych tě vidět“. Srdce mi buší, div že nevyskočí z hrudi. Nejraději bych se za ním hned rozjel. Pro jistotu odpovídám opatrně a dočkám se jasné odpovědi. Večer se uvidíme. Vím, že až do večera nebudu myslet na nic jiného. Ale nedám mu to zadarmo. Budu předstírat, jako bych už na něj zapoměl a tohle je jen schůzka naslepo. Nefunguje to. Jen ho vidím, nejraději bych mu skočil do náruče. Raději si dávám sklenici vína. Pak druhou a třetí. Je cítit napětí dlouhého neshledání. Vyprávíme si, jak se naše životy za ty dva roky posunuly, ale přitom mi to přijde, jako by jsme se neviděli týden. Pak se mne z ničeho nic dotkne. Je to jak bouře. Přestávám vnímat okolí. Je to úžasný. Po pár hodinách usínáme v objetí a já mám pocit, že ty dva roky odloučení neexistujou. Hned druhý den ráno, mu musím napsat jak je skvělý. Chci ho zase vidět …za týden ….zítra ….je to už tři týdny a stále nic …..nikdy jsem mu to neřekl ani nenapsal, ale „miluju ho“